Deník dvouletého dítěte

Tahle věcička ke mě zabloudila při brouzdání na internetu, autora neznám, pokud víte, kdo to je, ráda ho uvedu. 
6:13 Budím se. Super!!!
6:50 Lítám nahatej po bytě a řehtám se. Táta mě honí.
7:05 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl večer vynést.
7:10 Jezdím kolem něj na motorce a pištím.
7:20 Stavíme s tátou hrad pro tyranosaura. Táta ho postaví a já ho rozkopu. Super!!!
8:05 Táta dřímá mezi troskami hradu. Chvíli si hraju sám s tyranosaurem. Žere šmouly.
8:06 Tyranosaurus strčil svůj ocas tátovi do nosu. Na zadek dostanu já. Řvu.
8:30 Kouzelná školka, nuda, ale tátu to baví. Běhám dokolečka před televizí, dokud nespadnu na zem a neprásknu se do hlavy.
9:10 – 9:40 Řvu.
10:00 Nemůžu najít tyranosaura. Táta se mě ptá, proč řvu. Řvu, protože neumím říct tyranosaurus.
10:40 Táta mi dává na zadek, abych měl proč řvát. Pak mi dá fixy,ať si kreslím.
10:50 Nakreslil jsem abstrakci vyjadřující pocity dvouletého dítěte, kterému nikdo nerozumí. Taťka valí oči.
11:05 Tak na koberec se prej nekreslí.
11:45 Oběd. Zas kuře. Plivu to do květináče.
12:30 Jdu spát po obědě. Táta má lepší náladu. „Tak do postýlky, ty uličníku“ . Lezu pod postýlku. Táta počítá do tří. Na tři se tam zaseknu. Řvu.
13:35 Konečně usínám.
14:15 Nudím se. Lítám nahatej a chcechtám se. Táta mě honí.
14:30 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl vynést ráno.
16:00 Konečně jdeme ven. Na písku mi nějakej kluk chce vzít tyranosaura. Vezmu ho po hlavě hrabičkami. Řve. Táta mi dá na zadek. Řvu.
17:30 Půjčím si tříkolku od holčičky. Řve. Musím ji vrátit. Řvu.
18:40 Po večeři si hraju. Spravuju zrcadlo. Kladivem. Musim toho nechat, a tak skáču na balonu, dokud neprdne. Táta řve. Pak se usměje a říká, že jdu zítra do školky.
19:55 V postýlce mi říká pohádku. V polovině užchrápe. Ocas tyranosaura se pomalu blíží k jeho nosu.....

35/52 - Voda shora, voda zdola

Které dítě nemiluje louže, já takové neznám. A ani Mišák není výjimka. A tak při objevení nějaké dle jeho představ, dává své nadšení patřičně najevo.

34/52 - "Ropka"

... neboli Spiral rope

Spirálám jsem se většinou vyhýbala, obvykle mám pocit, že vůbec nepřibývají. Ale už na ní došlo.

33/52 - Tak jakou kulišárnu vymyslím

Tahle fotka snad ani nepotřebuje komentář. Dovádění, schovávání a vymýšlení kulišáren, to mu jde nejlíp, jako každému malému klukovi.

... Miluju to

32/52 - Po probuzení

... jo rána bývají náročná. A protože jsem zrovna fotila prstýnky, tak čerstvě probuzený a rozvrkočený mladý pán, dožadující se snídaně se prostě před tím objektivem nějak vyloupl :-)

31/52 - Lákavý oddech

Mám virtuální korálkovou kamarádku Helenku. Ale 2. 8. 2012 se virtuální realita střetla s realitou skutečnou. A protože jsem vyrážela s rodinkou na výlet za korálky do Jablonce, Zásady a výletního areálu Pěnčín, tak se k nám Helenka přidala.
Stejně jako já ráda fotografuje, ale na rozdíl ode mne se fotografování věnuje vážněji. Její fotky jsou opravdu moc povedené. Ale protože i já měla s sebou svou výbavu, ocitla se Helenka i před objektivem.

30/52 - Auvajs ...

... po nějaké době není fotka focená mnou, ale fotka mé maličkosti. Rozhodla jsem se totiž experimentovat a začala vytvářet "záušnici". Je to efektní a kouzelný šperk, ale má jednu drobnou chybičku. Je potřeba ji podle něčeho tvarovat. A protože nemám žádný model ucha, tvarovala jsem ji pomocí zrcátka na svém uchu. Ale výsledek stál myslím za to. Jen to ucho bylo pak úplně červený a pěkně bolelo :D