365/2013 - 31. Jak aprílové počasí ...

... přesně tak se dneska měnila Míšova nálada. Jsou dny, kdy je celý den usměvavé sluníčko, jsou dny, kdy takříkajíc vstával zadkem napřed a je celý den negativista. Ale nejhorší jsou takové jako dneska dny, kdy chvíli je jako sluníčko a během chvilky protivný, vzteklý a uječený zdánlivě bez jakéhokoli důvodu. Ty jsou asi nejnáročnější, protože dny kdy je protivný od rána, vím co mohu čekat, ale takové jako dneska, to musím být neustále ve střehu i když je v danou chvíli v pohodě.

Od minulého týdne se rozhodl bojkotovat "růžové jídlo". Tudíž do té doby oblíbený ovocný jogurt přestal jíst, protože je růžový. Včera dokonce uvažoval, jestli má u tety pít šťávu, ale tam nakonec žízeň zvítězila.
Tak jsem skončila s ovocnými jogurty a dostává bílé s trochou domácí marmelády a funguje to. Za to zelená barva, ta je v kurzu stále ...
Zrovna "sluníčková chvilka", kdy dostal oběd. A těstoviny se špenátem, ty jsou oblíbené. Přemýšlím, jak dlouho bude stačit pro nás dva jeden špenát.

365/2013 - 30. Slečna

Dneska jsme byli na kontrole u psycholožky, ta dopadla celkem normálně. Další až po ukončení skupiny.
Ale cestou jsme se stavěli na návštěvě za tetou Lenkou. To je vždycky taková příjemná část dne. A já si uvědomila, jak čas strašně rychle letí, nedávno jsem probírala papíry a starší fotky a našla fotky ještě z analogu, kde neteř Nelinka slavila druhé narozeniny.

Dneska už je to taková malá slečna

365/2013 - 29. Jako ryba ve vodě

Dneska jsme byli opět na skupině pro děti s poruchou autistického spektra a děti s poruchou komunikace. Mišák překvapil, nejenže byl ochotnej si posílat míč, razítkovat, skládat, ale (a to je obzvlášť zázrak) byl ochotný zapůjčit svého Tomáše a toho, který byl tam na konci dobrovolně odevzdal. Sice po několika upozorněních, ale bez řevu ...

Potom jsme byli na logopedii, paní logopedka byla první, kdo řekl, že evidentně mluvenému slovu rozumí. Ne vždy správně zareguje, ale rozumí. No jo, ona po něm nechtěla nic ve stylu - ukaž očičko, ukaž jak si velký (což Mišák bojkotuje už z principu), ale chtěla po něm podávat hračky a dávala jemu hračky. A Mišák si hrál a byl spokojenej.

A jeho spokojenost přetrvala až do večera, kdy se naložil do vany, spokojeně se čvachtal a byl jako ryba ve vodě. A vlastně proč jako - vždyť je ve znamení Ryb (4.3.).

365/2013 - 28. V plyšovém objetí

Ráno jsme museli na kardiologické vyšetření. No ráno, vyšetření od 11.15, ovšem Míša se rozhodl, že dneska se opět vstává ve čtyři. A tak jsme vstávali opravdu hodně ráno. Na polikliniku jsme dojeli autobusem, on se ten čas potřebný na cestu s ním strašně špatně odhaduje. Jednou na stejnou cestu stačí 15 minut, podruhé je to téměř hodina.

A vyšetření dopadlo dobře, vysoký tlak na prohlídce byl zřejmě i kvůli změnám, stresům a chaosu během celého listopadu. Tím, že s  námi nemluví, netušíme, co se zrovna v té jeho hlavince děje. Ale tlak má v pořádku, žádné vážné problémy, pouze růstový šelest, který je celkem častý u takhle malých děti. Léčba není nutná a kontrola pro jistotu za rok.

No a když už jsme se po tom týdnu kdy jsme byli nachcípní dostali ven, tak jsme toho museli využít a z polikliniky jsme šli pěšky. Napřed na náměstí, pak do nákupního centra a nakonec domů. Cesta nám trvala asi jeden a půl hodiny. Když jsme přišli, tak se Míša ještě stihl převléct, podívat se co dělám - dávala jsem akorát hřát polévku. A zmizel do pokojíčku.

Ve chvíli kdy jsem dořekla větu - Za chvilenku už bude oběd - zjistila jsem, že vlastně mluvím do vzduchu a Míša si vesele spí v náruči svého medvěda. A v tom plyšovém objetí si hodil šlofika 2 hodinky, než přijeli babička s dědou.

365/2013 - 27. Zdravíčko sousede, jdem si hrát?

Dneska už byl Míša opravdu hodně protivnej. Protože procházky v posledních dvou dnech byly opravdu rychlovky. A tak už od rána na střídačku seděl na obouvací židličce v chodbě. Nejlépe ve chvíli kdy jsem vařila, nebo dělala jinou činnost, kdy prostě opravdu nešlo jít ven. Po obědě opět vyrazil na židličku a byl děsně vzteklej, že jsem po něm chtěla aby šel zpátky a oblékl se, že v punčocháčích opravdu ven nepůjde. A nastala přetahovaná. Ale nakonec se navlékl a vyrazili jsme na procházku.

Jen jsem otevřela dveře, už se tam objevil sousedů "vysmátej" pesan, kterej neustále mladýho přesvědčuje na hru. Mišáka hra nějak nebrala, průzkum aut byl mnohem zajímavější.

365/2013 - 26. - Pohádky před spaním...

Tak původně jsem si myslela, že dneska sem dám fotku Mišana, jak se "ohákne" když se chystá ven. Lépe řečeno, když on si myslí, že se chystá ven. Na domácí oblečení si ještě navlík vestu a v chodbě se nacpal do mých bot. Koupila jsem si totiž minulý týden nové zimní a Mišanovi se líbí, že do nich rychle vklouzne a jsou měkké a huňaté. Potom se usadil na židličce v chodbě, na klín  si položil svůj batůžek a čekal. Bohužel než jsem si stihla vytáhnout foťák, tak už boty neměl, batůžek byl odložen a židlička sloužila jako předmět k lepšímu dosahu do polic, do kterých ho nechci pouštět :-)

V policích pro změnu vytáhl cibulákovou soupravu na kávu, kterou jsme kdysi dostali jako svatební dar od mých kolegů. Pěkně ji rozložil na stole, posadil si na druhou židli medvěda a spolu "popíjeli" kafíčko.

Ale nejvíc zabodoval večer. Ve chvíli,kdy byl po umytí v pyžamu, tak si chvilku u mě na posteli prohlížel knížky. Pak jsem ho odvedla do pokojíčku, dostal pusu na dobrou noc a zavelela jsem spát. V první chvíli se na mě podívat, jestli to opravdu myslím vážně, pak rychle zmizel v obýváku. Než jsem se nadála, tak se vracel a s sebou si nesl čtyři knížky, které si hodlal před spaním prohlížet. On nechce číst ode mě, to je spíš vyjímečně, on si chce prohlížet. A když jsem viděla, co si přines, tak to jsem opravdu musela vyfotit :-)

365/2013 - 25. Tak pravá nebo levá ...?

Při neustálém pobytu doma, už mi pomalu dochází nápady co fotit. Dneska jsme byli chvilku venku, ale ani jsem si nevzala s sebou malej foťák, natož velkej.

Tak jsem se rozhodla, že zkusím dofotit jedno ze starších chybějících témat roku 2012 - Pastelky. Původně jsem udělala jednu fotku Míši se skládankou A4, ale včera jako téma byly puzzle, tak se mi nechtělo moc opakovat. Potom jsem vzala pastelky, položila je na stůl na papír a udělala prvních pár fotek, podle nějaké představy. A následně to začalo. Míša zareagoval - pastelky jsou fajn a tak si je postupně bral, kreslil, přinesl další, rozložil je po stole a opět kreslil.
Jen se nějak nemohl rozhodnout jestli pravou nebo levou, tudíž se rozhodl, že nejlépe bude oběma najednou