365/2013 - 92. Modrá ...

2. dubna se koná Světový den porozumění autismu (World Autism Awareness Day). 

Modrá je barvou komunikace a sebevyjádření, což je jedna z oblastí, ve které mají lidé s autismem největší potíže.

Sice zatím na vyšetření a konečnou diagnozu čekáme a ještě nějakou dobu čekat budeme, protože termíny jsou dlouhé. Ale  hodně věci nasvědčuje tomu, že nějaká porucha autistického spektra u Miše je. 
A někdy je to opravdu náročné, protože právě chybějící komunikace vyvolává někdy zoufalé reakce a tak se snažíme o náhradní formy, třeba pomocí obrázků. Ale většinou je to prostě veselý a tak nějak normálně zlobivý kluk. A když ho něco zaujme, tak se dokáže třeba hodinu zabývat tou jedinou činností.

Tentokrát to byla stavba megahada. Když skládá duplo, nestaví komín (pravda komín z těch kostiček 2x2 by moc dlouho nedržel), ale co nejdelšího hada.

 vzhledem k datumu, ještě jedna atypická úprava (byť si na ně nepotrpím)

365/2013 - 91. Aprílové řádění ...

S velikonočním pondělkem jsme tak nějak pozapomněli na aprílové žertíky. Pokud tedy nebudu počítat to, co předvádělo počasí. Ráno totiž pěkně poletoval sníh. No klasika Aprílové počasí.

Po snídani vyrazil Míša s dědou a sestřenicí Emou na koledu a já s babičkou a Nelou jsme zůstaly doma. Když se koledníci vrátili byli spokojení, Mišovi očička jen svítila a hrdě si nesl svůj košíček s vajíčky a pamlsky.

Odpoledne bylo celkem příjemně a tak jsem s Mišou a holkama vyrazila na hřiště a tam nastalo to pravé aprílové řádění: klouzačky, houpačky, honičky bez ohledu na věk. Chvíli se houpala s Míšou Nela pak Ema, pak obě najednou, Nela houpala Míšu s Emou, jezdili na klouzačce a prostě si to užívali. Pak spolu holky závodily. A mě stačilo tam jen stát a koukat po nich s foťákem v ruce.

Míša a Ema

Je pravda, že Miš pak odpoledne posedával napůl spací a po večeři a koupání jen zaplul a usnul.

365/2013 - 90. Hra na rytíře

Nesnáším přechod na letní čas, ta hodina mi prostě chybí. A nějak se nám nechtělo vstávat ani jednomu. Míša byl ještě v 11 zachumlanej pod peřinou a vlastně až do oběda nechtěl vylézt. A původně se tvářil, že bude chrupat i po obědě. Ale v závěru ožil a zahájil svou oblíbenou hru na rytíře. Přilby, šavle, meč a šermování. A samozřejmě nezbytná kontrola výstroje.

Jestli ho náhodou neispirovala pohádka. Má rád pohádky, ve kterých se zpívá a tentokrát to byla - Ať přiletí čáp královno. A jakmile se tam šermuje, to je něco pro něj, pak šel hledat tu výstroj.

Navečer se pro nás zastavila babička, protože ráno přece půjde s dědou koledovat.

Krásné velikonoce

Všem příznivcům blogu i náhodným návštěvníkům přejeme krásné velikonoce

 

kredit: PST Design - Meadow Breeze

365/2013 - 89. Dárečkový den

Není nad to, když se vám o půlnoci vkrade do postele dítko, které vypadá jak upír po vydatném obědě a celý obličej má zamatlaný od krve. Prostě od rýmy mu začala téct krev z nosu a tak si ji pěkně rozšmudlal po celém obličeji. A samozřejmě, protože mu nebylo úplně dobře, tak se nastěhoval ke mě do postele a že u sebe spát nebude. Každou chvilku kontroloval, jestli jsem mu neodešla.
Ráno pro změnu nechtěl vstávat, ale v 8.30 jsem ho už z postele opravdu vyhnala, protože jsme se museli rychle obléknout a vyrazit do bučící dodávky pro mléko a hlavně jogurt. A protože dodávka u nás parkuje před krámem, tak jsme si ještě zašli pro čerstvé housky. V krámku dostal od paní vedoucí plyšového ledního medvídka. Jsem zvědavá jak dlouho mu vydrží ta bílá barva.

Po snídani a kafi jsme vyrazili na poštu pro zásilku od kamarádky. Poprosila jsem ji o pavoučka pro jinou kamarádku, které jsem chtěla udělat radost. A nejenom že v balíčku byl pavouček pro kamarádku, ale i jeden pro mě, dva andílci pro každou z nás pro štěstí a malej pejsek na batůžek pro Mišáka.

A z pošty pak jsme šli na velikonoční jarmark a farmářské trhy. Mimo jiné byl na jarmarku pán, který pletl dětem na počkání pomlázky. Dokonce i Mišák stál u stolečku a fascinovaně ho sledoval. Pán byl úžasný, dokázal děti zaujmout, byl k nim milý, ptal se jich na to jak velkou chtějí pomlázku a jaké fáborky jim tam má přidělat, aby si vybrali barvu. Nakonec všem vždycky popřál hezké velikonoce.

Já ráda sleduju při práci někoho, kdo ji umí a hlavně ji evidentně dělá s radostí. Bylo to příjemné setkání.
A Mišan se s pomlázkou rozsvítil jak sluníčko.
Taky se mi povedlo na jarmarku koupit pěkné laclové montérky pro Mišana. Modré s oranžovými kapsami, to aby se nedal přehlédnout, až se zase bude ohánět s koštětem.

Ale bylo to na něj asi náročný, protože po návratu domů si dal oběd a pak spíš polehával a večer opět odpadl.

365/2013 - 88. Takové divné probuzení...

Zima ... a zase sníh ... a ranní probuzení bylo prostě všelijaké ...

Mišák si pomalu pořídil mužskou smrtelnou chorobu na 7 - takovou klasickou rýmičku. Takže je protivnej kvůli rýmě a protože nechci, aby marodil, protože na velikonoce má být u babičky, tak nejdeme ani ven. Tudíž je protivnej i kvůli tomu. No nakonec odpoledne na chvilku nesměle vykouklo sluníčko a tak jsme na chvilku přece jen vypadli.
Večer zahučel do postele a rychle vytuh, přece jenom mu asi není úplně nejlíp.

365/2013 - 87. Kde je?

.a co ... no přece jaro. Ráno už mi pohled ven vůbec nepřipadal pěkný. Zase bílý poprašek a venku zima. Navíc Míša byl jak klíště křížený s břečťanem, neustále na mě visel, šplhal, pak byl pro změnu mrzutej a odpoledne polehával na gauči s mašinkama zachumlanej do deky. Dokonce ani na nákup nechtěl jít.

Asi už oba potřebujeme nutně to jaro. Tak aspoň doma ho malý kousek mám. Poupátka narcisek, které jsem dostala od Lenky, krásně rozkvetly a rozdávají přece jenom nějakou tu jarní náladu