Od Miškova příchodu na svět uplynul rok a mě se zdá stále stejně neuvěřitelné, že tu ten malý človíček opravdu je. Za ten rok se mnoho změnilo. Z toho naprosto totálně závislého miminka se vyklubal malý trošku paličatý jedinec. Naučil mě vidět svět jinak, díky němu jsem zjistila, že mateřská láska může být neuvěřitelně "sobecká". Ano naprosto sobecky jsem si užívala to období, kdy byl závislý pouze na mě, kdy máma byla to jediné co ho na světě zajímalo. Ale už je to človíček, který se snaží sám objevovat svět a já se učím od něj pohledu na svět těma rozzářenýma očima. Pak přehlížím spoustu trápení a vidím to krásné. Máma je pořád ten středobod, ten jeho jistý přístav, ze kterého se může vrhat na své průzkumné výpravy.
Mišáku děkuju za tvůj pohled na svět, tvýma očima je prostě nádherný.
1 komentář:
Marti, moc hezky napsáno. Je to tak, jak píšeš... Ale jsou chvíle... :-)))
Okomentovat