7. 2. - Dobrá rada ...

č. 1 ... Nikdy nenechávat foťák v dosahu dítěte ...

Rada celkem rozumná a běžná. Jen jsem na ni tak trošku pozapomněla. Po stažení fotek do počítače a vrácení karty, jsem nechala foťák ležet na stole. Samozřejmě, že ta malá krabička se stala naprosto největším lákadlem pro Mišáka. A to i přes to, že se foťák nacházel mezi korálky, kleštěmi, psacími potřebami, prostě byl v tu chvíli to NEJ. A Mišák si vylezl na mojí židli, sedl ke stolu a začal mačkat čudlíky, výsledkem je spousta fotek mého pracovního chaosu :-)

č. 2 ... Když už se dítě zmocní foťáku, nedělat na něj opičky...
A ani touhle radou jsem se neřídila a Mišák v nadšení z  "blejskání" zmáčkl svůj oblíbený blejskací čudlík. A takhle to dopadlo ...

 ... mohlo i hůř

Ale raději foťák příště hned sbalím z jeho dosahu :-)

6/52 - Pruhy

Můj původní záměr pro pruhy byl úplně jiný, chtěla jsem zajít s Mišákem na nádraží, protože miluje mašinky. A při té příležitosti vyfotit koleje. Ovšem jít pouze s ním je téměř nemyslitelné, protože není šance fotit, když bych musela hlídat, jestli neletí do kolejí. A když přijel domů manžel, tak bylo počasí takové, že se mi vůbec nechtělo vláček Mišáka na druhý konec města. A tak jsem přemýšlela, jaké pruhy, chtěla jsem východ slunce přes žaluzie (ale to počasí fakt nespolupracovalo, ale i na ten dojde). Nakonec jsem vybrala fotku úplně neplánovanou, když Mišák našel přepravku pro kočku a snažil se do ní nacpat. Skoro se mu to povedlo ;-)

Mrazivé procházky...

Začátek února sice nepřinesl sníh, ale zato pořádný mráz. Kdy mrzlo, co jen mohlo. Nejraději bych nos ven nevystrčila. Ale zkuste Dennymu vysvětlit, že se ven nejde. Prostě s hafanem se ven musí. A tak jsme vyrazili na pole za sídlištěm. Mišák si užíval každého kousku ledu, na který narazil...

A když mu podjela noha, tak si holt kecnul a rozhodl se, že je čas na odpočinek. Byl poněkud rozladěn, když jsem jeho názor ohledně odpočinku vsedě na poli nesdílěla.

Nakonec přece jen udělal čelem vzad a vyrazil k domovu...

V dalších dnech to nebylo o nic lepší. Ovšem vedle polí je škarpa, kde zmrzla všechna tekoucí voda, další se přes led přelila a opět zmrzla, takže na cestě vzniklo "úžasné" zrcadlo. Mišák nad ním projevoval patřičné nadšení. Jeho cesta se proměnila v taneční akrobacii ...

... a odraz a poletim ...

Tak teď vstát a odejit...

... a když to nejde, tak pěkně po čtyřech, plížením z ledu pryč ...

Ve finále to hodinové venčení nepotřebuje Denny (toho to nebaví tak po 10 minutách, fouká mu do kožíšku), ale Mišák a ještě se mu to zdá málo.

31.1.2012 - Ve znamení "lovu"

Tak jsem se rozhodla nový přírůstek otestovat i venku. A nepoučitelně jsem si vzala Minoltu na procházku spojenou s venčením psa. Který má dost nepěkný zvyk v tu nejméně vhodnou chvíli trhnout za vodítko a pokud je na volno, tak do mě strčit. A k tomu je potřeba samozřejmě připočíst i mé chyby a občas holt z foťáku nevyleze co by mělo :-).
A tak se dnešní den nesl ve znamení lovu, já se snažila ulovit nějakou pěknou fotku, pes se snažil ulovit mě. A co lovil Mišák? Větev, kterou pes vodítkem stáhl na cestu, protože se do ní původně zamotal.

A jak vidíte, tak se jí vůbec nechtěl vzdát, nakonec se mi ho povedlo přesvědčit.
Takže z procházky byli Mišák i Denny nadšeni a s lovem spokojeni, já už méně. A tak jsem aspoň doma zkusila ulovit "autoportrét". Inspirací mi byly fotografie na téma "oko", které měly některé účastnice projektu 52/2012.

5/2012 - Tak co Popelko...?

Když jsem sledovala malé neteře a dcery kamarádek, jak se nazouvají do maminčiných lodiček, tak jsem se vždycky usmívala. Protože to, jak si ty malé slečny zkouší maminky botičky a důležitě se prohlížejí, má své kouzlo.
Když se narodil Mišák, říkala jsem si, že tohle mě holt nečeká. No spletla jsem se, poslední dobou Mišák krámuje všechny krabice s botama a je mu jedno čí jsou, potom si je důležitě zkouší. Někdy jsou to moje zimní, jindy lodičky, jindy tatínkovo trekové. Dneska vytáhl mé svatební lodičky a já si při jeho blbnutí uvědomila že mám "protiklad". Ta malá klučičí noha v dámské botě.

30. 1. 2012 - Něco pro radost ...

Udělala jsem si radost a na aukru si pořídila nový přírůstek k fotovybavení. Objektiv SONY 50/F1,8 SAM. Dneska dorazil, ale bohužel jsem si nezkontrolovala stav baterky a tak po pár fotkách Mišáka se Minolta vypnula kvůli vybité baterce. A tak mám jen pár fotek různě se šklebícího Mišáka. Tak aspoň jedna na ukázku...

60 - splněno - 25.1.2012

Tak že zrovna 60 budu mít splněnou na začátku projektu, to jsem neočekávala. Původně jsem si chtěla pořídit kompakt, který by měl dobrou světelnost. Pak jsem usoudila, že lepší řešení bude pevný objektiv s dobrou světelností k Minoltě. Ale rozhodně jsem si říkala, že si ho pořídím spíš později. Ovšem narazila jsem na něj na Aukru a tak jsem si jej neplánovaně pořídila minimálně o půl roku dřív, než jsem si plánovala. A že z něj mám radost jak malá holka, to ani nemusím psát.