4.12.2013 - Návrat do dětství...

Blíží se Mikuláš a co si já pamatuji z domova, tak vždycky po Mikuláši se začínalo péct. Letos jsem se rozhodla, že pro změnu péct zase budu. Když byl Mišák tak nadšenej z matlání těsta na perníčky. Jen to nebudu přehánět, vezmu dva druhy a končím. Udělala jsem ta dvě těsta (no vlastně pekárna udělala, já nějak nemůžu hnout pravou rukou) a rozhodla se pro relax. Mišák držel dohled nad pekárnou, chtěla jsem to vyfotit (i jsem se snažila), ale vždycky zdrhnul :-)

Večer jsem připravila ještě balíček na druhý den a pak jsem se rozhodla vypnout a zkusit trochu relaxovat. A tak jsem si uvařila kafe a vrátila se do dětství, do doby kdy přede mnou neobstál vcelku žádný kus papíru, ve chvíli, kdy jsem do rukou dostala nůžky. A tak jsem jen tak seděla, skládala papír a vystřihovala vločky. Jen se mi je večer už nechtělo fotit...

3.12.2013 - Když Vánoce začínají vonět

Dneska u nás voněly vánoce po skořici, badyánu a dalších ingrediencích obsažených v perníkovém koření.
Pekli jsme s Mišákem perníčky. A Míša pomáhal seč to šlo. Co na tom, že na stole byla jen mouka na podsypání a těsto jsem ještě nevyndala ze sáčku. On chtěl válet ...

Se stejným zaujetím pomáhal i při vykrajování. Ano z těsta šly vykrojit maximálně 3 kousky, protože on si to pěkně naaranžoval. Ale bavil se a to bylo důležité. Upečené perníčky jsem musela hájit vlastním tělem. A už se těším na zdobení.

A na závěr fotka perníčků, které jsme dostali v pátek od babičky. Ty naše jsou zatím v krabici neozdobené. Nepředpokládám, že budou takhle krásně nazdobené, ale věřím, že Miš si to užije a to je přece to nejkrásnější.

2.12.2013 - Příprava ...

Den který se jako sváteční nikterak netvářil. Konečně proč by se také každý den (byť o Adventu) měl tvářit svátečně. Jen jsem tak proběhla domácnost, udělala běžný pondělní úklid. Doběhla na poštu odeslat vánoční ozdoby ...
A pak jsem si sedla a přemýšlela, jak letos s pečením. Nakonec jsem si udělala aspoň seznam těch celkem asi 3 druhů, které budu péct.

Mezitím zavolali babička s dědou, že se staví, protože pro mě mají stromeček a med. MED - tak skvěle i ten pondělek tu zavoní. A tak jsem nechala pekárnu udělat těsto na perníčky podle Diny. A uvařila na úterý. A večer jsem mohla jít spát v klidu a pohodě ...

1.12.2013 - Rozsvěcení stromečku

Adventní neděle, sváteční čas. Byli jsme s Míšou u babičky s dědou na rozsvěcení stromečku. Míša to vzal samozřejmě po svém.
Vánoční stromeček byl to poslední co ho zajímalo. Lepší byly davy lidí, mezi kterými se mohl motat. Skupina hrající koledy, na které spokojeně tancoval. Na tom byla jediná negativní věc, chtěl ode mne spolupráci a já teda rozhodně nechtěla na koledy tancovat ... ;-) Být venku večer za tmy má přece také své kouzlo ...
a jako bonus - štrůdl, který byl jako občerstvení.

Zůstali jsme až do závěru a to naprosto spokojeně sfoukával svíčky ...

Obrázkové vzpomínky ...

Od korálkových andílků a jiných ozdob už jsem si potřebovala oddechnout a tak jsem opět pustila GIMP a probrala se fotkami.

Krásný zimní kit - Et Designs - Winter Dreams
jen najít do něj zimní fotku dalo práci. No našla jsem loňskou - Zimní radovánky z archivu :-)

A taky Mišák pomáhal při úklidu a byla to konečně ta správná fotka do  kitu od PST Designs - Queen Jaundice

Klasická chyba ...

V červnu jsem shodou okolností nabrala menší skluz. Ovšem místo abych to shrnula, tak jsem byla přesvědčená, že ten krátký skluz doženu a pak budu pokračovat.
A to byla přesně ta velká klasická chyba. Mezera narůstala, a když jsem chtěla napsat příspěvek, tak jsem si řekla že ne, nejprve dopsat to předchozí, jenže pameť je zákeřná a v podstatě události tak nějak splynuly dohromady.
Potom jsem začala mít problémy i s fotkama a najednou z původních 10 dnů byly 4 měsíce. Třeba se dostanu k tomu, abych to popsala a udělala aspoň nějaké shrnutí, ale naskakuji prostě znova. Jen fotografie do 365 budou bez čísel, protože bych je musela dopočítávat. Ale i na to možná dojde a doplním je. Nebo taky ne. Ale jedu dál ... už neříkám, že budu pokračovat, až to doplním, protože vím, že to bych taky nemusela pokračovat s blogem vůbec ...

Už se nezeptáš ...

Byla jsem venku a koukala na měsíc, hlavou se mi honily myšlenky o tom co všechno se za ten rok změnilo. Jak strašně moc mi chybíš. Poslední dobou čím dál víc vídám tvůj úsměv a pohled na Míšovi. Chtěla bych vrátit čas, ale vím, že to nejde.

Měla jsem pocit, že tam venku stojíš se mnou, chtěla jsem ten měsíc vyfotit, ale nějak se mi to nepovedlo. A když jsem přišla k počítači, uviděla jsem tam fotku toho měsíce spolu s básničkou, kterou kamarádka napsala kdysi před léty, ale její slova přesně vystihla mé současné pocity. A protože bych to lépe nevyjádřila, děkuji Mirce za svolení použít její fotku i s básničkou.

Už se mi nikdy nezeptáš, ale i tak vím, že tu někde s námi jsi. A vždycky budeš.