22.4. je Den Země. Ne nemám v plánu psát o tom proč, od kdy ani jeho historii. Takových článků je na internetu spousta (stačí se zeptat strýčka Googla a tetičky Wiki), chci psát o tom našem.
Zdejší mateřské centrum pořádalo v neděli akci ke dni země určenou pro děti. Byla pohádka o kouzelném mlýnku, koutek kde si děti mohli vyrobit papírového ptáčka, nebo různé otázky z přírody a také si mohly děti zasadit semínko.
A protože bylo krásně, tak jsme s Míšou vyrazili, nejprve k Želvě a potom do parku ...
Divadlo už se hrálo, ale Míša nejevil nejmenší zájem, proč taky si sedat do davu dětí. Chvíli si sedl ke tvoření papírového ptáčka - asi tak jednu minutu se zaujetím patlal lepidlo a další minutu sledoval jak trháme papírky a lepíme jako bříško a přitom je tam chtěl lepit celé. A vybarvovat ho prostě nebavilo.
a tak vstal a mnohem větší zaujetí a zájem projevoval o to, jak je ukotvený stan do země.
Navíc proč by měl tvořit, nebo koukat na pohádku, když našel naprosto dokonalý objekt svého zájmu - kanystr s vodou
a rozhodně nebyl se svým zaujetím sám
A co teprve, když objevil stanoviště na sázení semínek. To samo o sobě ho nezajímalo, ale takové rochnění v hlíně, to má přece své kouzlo
a není jedinej důvod, proč by se měl nechat vyrušovat
a když už ho to přestalo bavit, tak se prostě sebral a vyrazil na procházku podle svého. Ale nechal mě sem tam něco vyfotit. Šli jsme pěkně mezi turisty na náměstí (zámeckou restauraci jsem mu zatrhla)
a odtut zase zpátky k vodě. Cestou si samozřejmě prohlížel auta, ale jedno ho hodně zaujalo. Nebo spíš jeho SPZ, prostě byla jiná, než je zvyklý a tak ji samozřejmě s důkladným zaujetím zkoumal
a pak už jsme vyrazili domů. Míša sice nekoukal na pohádku, netvořil, ale evidentně byl spokojený s procházkou. Jen doma chtěl ještě na pískoviště, kdežto já chtěla aby se nejprve převlékl. Samozřejmě, že jakmile se za ním zavřeli dveře, už na pískoviště ani nevzdechl a zajímala ho především lednička a její obsah :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat