neděle 20. ledna 2013

365/2013 - 17. Knoflíková válka

Ani nevím, co jsem celý den pořádně dělala. No vlastně vím. Využila jsem toho, že Mišák je u babičky a probrala mu opět pokojíček, oblečení. Pustila se do organizace věcí, které s ním moc dobře nejdou. A taky jsem vyrazila na větší nákup. To s ním taky dost dobře nejde.

A když jsem tak koukala na ten Lenky knoflík, tak jsem se zastyděla, že já pořád nic a pustila jsem se do něj...

Konečně ta chybějící fotka - není nic moc, ale původně jsem na fotku  úplně zapomněla. Tak jen taková rychlá dokumentačka. Vlevo Lenky hotový, vpravo můj rozešitý

365/2013 - 16. Změna je život ...

Tak už jsem přestěhovaná i oficiálně. Byla jsem na úřadě vyřídit si trvalý pobyt, změnu stavu a hlavně nový OP. Jo aktuální je hned bez dvou rohů a k tomu mám dva papíry.
Ráno jsem se stavovala u Lenky. Jednak mi ještě v úterý odpoledne psala, že má ušitý knoflík a já ho slíbila vyfotit, tak jsem si ho byla vyzvednout. A taky jsem jí poprosila, jestli by mohla vzít pondělní zprávu z vyšetení paní doktorce, když tam bude mít cestu.

A když už jsem věděla, že půjdu na úřady a nechat si dělat novou občanku, tak jsem vyrazila i ke kadeřnici a rozhodla se k trošku razantnější změně. (A pokud se vám nezdá můj výraz, tak zkuste se fotit před zrcadlem, ve kterém se snažíte sledovat, cože je na tom displeji fotoaparátu).
A protože odchod od kadeřnice jsem trefila přesně do polední pauzy, zašla jsem si na tu nejlepší horkou čokoládu co znám. A po vyřízení všeho jsem se prostě tak procházela a snažila se s minoltou dohnat některé resty z 52/2012.
Cestou domů jsem si ještě došla na poštu pro balíček ze Spirály a odnesla kamarádce spravený náhrdelník.

sobota 19. ledna 2013

365/2013 - 15. modravá...

Dneska (15.1.) jsme byli s Míšou na skupině pro děti s podezřením na PAS a děti s poruchou komunikace. Čekala jsem, že bude vyvádět ve chvíli, kdy maminka zmizí ze dveří, ale nebylo tomu tak. Míša tam bez jakýchkoli problémů zůstal. Jen jak je jeho dobrý zvykem opět nespolupracoval. Ale prý se zaujetím sledoval, co dělají další děti a odpor nejevil, tak snad je šance, že příště spolupracovat a hrát si bude.

Potom jsme se zastavili u Lenky, slíbila jsem jí vyfotit nádherné deky, které ušila pro svoje holky k vánocům. A já pro změnu mohla konečně vyfotit hvězdu, kterou jsem dělala pod stromeček pro ni a už jsem to před vánoci nestihla.

Potom si Míšu odvezla babička. Tam se těšil, obvykle pomáhá uklízet dědovi sníh, jenže po pondělím courání po Praze se dostal teplotu a začal trochu chrchlat, takže dovádění ve sněhu se nekonalo.

pátek 18. ledna 2013

365/2013 - 14. Cestujeme ...

Byli jsme s Míšou na dětské foniatrii v Praze. Protože stále nemluví, chce paní doktorka mimo logopedie (která nás teprve čeká) další možná vyšetření. Míša samozřejmě, jak je jeho zvykem, absolutně nespolupracoval. Ukázat jak je velký, nebo kde má oko, nebo botu nebral jako něco, co by měl předvádět. Tudíž se panu doktorovi povedlo dalším vyšetřením pouze vyloučit těžkou vadu sluchu, ale další vyšetření nás bude čekat v Motole při plné anestezii.
Cestování samo o sobě stálo za to, protože celý den chumelilo a silničáře samozřejmě sníh v lednu překvapil. Tedy dvě hodiny cesty tam, dvě hodiny cesty zpátky. I když ta zpátky byla o něco delší, protože jsme se stavili u kamarádky v práci a také Mišák poznal "kouzlo" McDonalda. Happy Meal ho nadchl a pokyn od slečny u pokladny: "Vyber si hračku" poslechl s daleko větší ochotou, než pokyny pana doktora.

Cesta zpátky už byla v pohodě, jen jsme dorazili s mírným zpožděním, protože cestou byla bouračka. Vlastně mě to v tom počasí ani nepřekvapovalo.

úterý 15. ledna 2013

365/2013 - 13. Taková normální neděle ...

Prostě obyčejná neděle, byli jsme na pravidelné procházce. Miška pak rovnal autička a já přemýšlela o tom, jaká bude cesta druhý den do Prahy. Potom jsem vyndala foťák, že zkusím vyfotit ten krásně srovnaný vozový park mezi dopravními značkami. Prostě obyčejná poklidná neděle. A fotka - nakonec vyhrála jedna usměvavá pro mě "srdcovka".


365/2013 - 12. Stavíme a bouráme...

Zase jsem doháněla jeden z restů z loňské 52 a rozhodla se nafotit téma "Čísla". Tyhle kostky špalíčky dostal Míša od Ježíška. Zřejmě to má být nějaká hra, protože v krabičce byly ještě 4 hrací kostky. Jako hra, to moc velký úspěch nemá, sama totiž nemám pořádně představu, jak by se dala hrát. Ale mají několikero možných využití. Jedním z nich je varianta, že je převáží na svém kamionu po celém bytě. Další variantou je stavba věže a právě onu věž jsem zkoušela tak různě fotit do projektu 52.

Samozřejmě, že stavba a focení věže (poloha v leže na koberci a pokusy o různé úhly) se neobešla bez odborného dohledu

Po chvíli ho to přestalo bavit a uspořádal kostky po svém.

A v projektu 52 se věž neocitla. Ale fotka tam je - je to myslím téma 44. :-)


pátek 11. ledna 2013

365/2013 - 11. Óda na jablko

Protože jsem dělala k obědu jablečné knedlíčky, říkala jsem si, že bych mohla přitom nafotit téma z loňské 52 - Óda na jablko. A tak jsem si pěkně naaranžovala jablka v míse, spolu se struhadlem a fotila (ze 3 fotek se mi líbila jedna, ostatní jsou smazané a ta jedna je na stránkách projektu), potom jsem jedno rozkrájela, že nafotím nakrájené jablko v misce, nebyl by to tak špatný nápad, kdyby se Mišák během mžiku nevrhl na rekvizitu. A tak místo původně plánovaných fotek, mám spoustu fotek ve stylu - dítě užírá rekvizitu. Ale jeho pohled a chuť, to je ta pravá "Óda na jablko"








A tady ještě jednou v té finální podobě - jablečné knedlíčky se šlehačkou