5.12.2013 - Mikuláš

Za ten rok co tu bydlím jsem si opravdu oblíbila Želví doupě. Knihkupectví, antikvariát a kavárna v jednom. Ale je to mnohem víc, je to útočiště kam se člověk může na chvilku schovat před starostmi všedního dne. Kam mohu jít s Míšou bez strachu, že po nás bude někdo koukat stylem - Proboha ať už ta ženská s tim nevychovancem rychle vypadne. U Želvy prostě Míšu berou takového jaký je. Vědí, že v antikvariátu musí zkontrolovat, jestli je jedna teta za kasou, jestli druhá sedí ve svém křesle s notebookem na klíně a projít až dozadu, jestli tam pořád jsou ty knížky...

Je to pro něj další prostředí, ve kterém se cítí v pohodě a bezpečně. I z toho důvodu jsem se rozhodla pro Mikulášskou právě tady. Byli jsme i loni a po zkušenostech jsem to chtěla zopakovat. Domů Mikuláše s Andělem a Čertem zvát nechci. Domov má být bezpečné místo ...

Trpělivost není zrovna jeho silná stránka, takže čekání na Mikuláše nebylo zrovna to z čeho by byl nadšen. Já čekala až dorazí Lenka s holkama, aby ho chvilku pohlídali a já mohla vedle odnést balíček a hlavně říct Mikulášovi co má říkat. 

Když Mikuláš přišel a postupně vyvolával děti, tak si ho Mišák zkontroloval spolu s andělem, čertem i košem s dárky a pak odešel, když po něm tam "poptávka" nebyla. Rozhodl se zajímat spíš o dění v přední části kavárny. Takže když přišel na řadu, odmítl jít, musela jsem s ním. V tu chvíli to vypadalo, že má strach z čerta, ale o tom to nebylo. On už tam přece byl a teď tam nechce, tak co by tam chodil ... No když dostal balíčky, usoudil, že to za tu cestu zpátky asi přece jenom stálo.

Ale jinak v čertech má Mišák celkem jasno - Čerti hrají s oblibou v čertově mlejně mariáš (jak ponocní), na škleby potřebují kysané zelí, protože bez něj moc bolí huba, někdy hrajou mariáš a zároveň si k němu pečou "šunkflekle" a největší hrůzu mají z princezny Máni. Jindy proto, aby už čertem nebyl si láme rohy a nechá useknout ocas. Taky se můžou změnit v koně či vlka a nebo je to takový dobrácký uličník, který svému andělskému kolegovi neřekne jinak než "ty Matlo". Prostě čerti jsou v podstatě kamarádi :-)

(a myslím, že je jasné, které jsou oblíbené Mišákovo pohádky)

4.12.2013 - Návrat do dětství...

Blíží se Mikuláš a co si já pamatuji z domova, tak vždycky po Mikuláši se začínalo péct. Letos jsem se rozhodla, že pro změnu péct zase budu. Když byl Mišák tak nadšenej z matlání těsta na perníčky. Jen to nebudu přehánět, vezmu dva druhy a končím. Udělala jsem ta dvě těsta (no vlastně pekárna udělala, já nějak nemůžu hnout pravou rukou) a rozhodla se pro relax. Mišák držel dohled nad pekárnou, chtěla jsem to vyfotit (i jsem se snažila), ale vždycky zdrhnul :-)

Večer jsem připravila ještě balíček na druhý den a pak jsem se rozhodla vypnout a zkusit trochu relaxovat. A tak jsem si uvařila kafe a vrátila se do dětství, do doby kdy přede mnou neobstál vcelku žádný kus papíru, ve chvíli, kdy jsem do rukou dostala nůžky. A tak jsem jen tak seděla, skládala papír a vystřihovala vločky. Jen se mi je večer už nechtělo fotit...

3.12.2013 - Když Vánoce začínají vonět

Dneska u nás voněly vánoce po skořici, badyánu a dalších ingrediencích obsažených v perníkovém koření.
Pekli jsme s Mišákem perníčky. A Míša pomáhal seč to šlo. Co na tom, že na stole byla jen mouka na podsypání a těsto jsem ještě nevyndala ze sáčku. On chtěl válet ...

Se stejným zaujetím pomáhal i při vykrajování. Ano z těsta šly vykrojit maximálně 3 kousky, protože on si to pěkně naaranžoval. Ale bavil se a to bylo důležité. Upečené perníčky jsem musela hájit vlastním tělem. A už se těším na zdobení.

A na závěr fotka perníčků, které jsme dostali v pátek od babičky. Ty naše jsou zatím v krabici neozdobené. Nepředpokládám, že budou takhle krásně nazdobené, ale věřím, že Miš si to užije a to je přece to nejkrásnější.

2.12.2013 - Příprava ...

Den který se jako sváteční nikterak netvářil. Konečně proč by se také každý den (byť o Adventu) měl tvářit svátečně. Jen jsem tak proběhla domácnost, udělala běžný pondělní úklid. Doběhla na poštu odeslat vánoční ozdoby ...
A pak jsem si sedla a přemýšlela, jak letos s pečením. Nakonec jsem si udělala aspoň seznam těch celkem asi 3 druhů, které budu péct.

Mezitím zavolali babička s dědou, že se staví, protože pro mě mají stromeček a med. MED - tak skvěle i ten pondělek tu zavoní. A tak jsem nechala pekárnu udělat těsto na perníčky podle Diny. A uvařila na úterý. A večer jsem mohla jít spát v klidu a pohodě ...

1.12.2013 - Rozsvěcení stromečku

Adventní neděle, sváteční čas. Byli jsme s Míšou u babičky s dědou na rozsvěcení stromečku. Míša to vzal samozřejmě po svém.
Vánoční stromeček byl to poslední co ho zajímalo. Lepší byly davy lidí, mezi kterými se mohl motat. Skupina hrající koledy, na které spokojeně tancoval. Na tom byla jediná negativní věc, chtěl ode mne spolupráci a já teda rozhodně nechtěla na koledy tancovat ... ;-) Být venku večer za tmy má přece také své kouzlo ...
a jako bonus - štrůdl, který byl jako občerstvení.

Zůstali jsme až do závěru a to naprosto spokojeně sfoukával svíčky ...

Obrázkové vzpomínky ...

Od korálkových andílků a jiných ozdob už jsem si potřebovala oddechnout a tak jsem opět pustila GIMP a probrala se fotkami.

Krásný zimní kit - Et Designs - Winter Dreams
jen najít do něj zimní fotku dalo práci. No našla jsem loňskou - Zimní radovánky z archivu :-)

A taky Mišák pomáhal při úklidu a byla to konečně ta správná fotka do  kitu od PST Designs - Queen Jaundice

Klasická chyba ...

V červnu jsem shodou okolností nabrala menší skluz. Ovšem místo abych to shrnula, tak jsem byla přesvědčená, že ten krátký skluz doženu a pak budu pokračovat.
A to byla přesně ta velká klasická chyba. Mezera narůstala, a když jsem chtěla napsat příspěvek, tak jsem si řekla že ne, nejprve dopsat to předchozí, jenže pameť je zákeřná a v podstatě události tak nějak splynuly dohromady.
Potom jsem začala mít problémy i s fotkama a najednou z původních 10 dnů byly 4 měsíce. Třeba se dostanu k tomu, abych to popsala a udělala aspoň nějaké shrnutí, ale naskakuji prostě znova. Jen fotografie do 365 budou bez čísel, protože bych je musela dopočítávat. Ale i na to možná dojde a doplním je. Nebo taky ne. Ale jedu dál ... už neříkám, že budu pokračovat, až to doplním, protože vím, že to bych taky nemusela pokračovat s blogem vůbec ...