7.12.2013 - Každý den je jiný ... aneb dneska pečeme

Každý den je jiný a tak v sobotu místo pátečního bouřkového mraku mě budilo usměvavé sluníčko. Ráno jsme došli do dodávky pro jogurty a mléko. Jo není nad pravé mléko ... to si dám i já a že ho moc nemusím. A po snídani už Mišák lovil váleček a připravoval vykrajovátka na stůl. Tak jsem se rozhodla, že vyzkouším, jak to vypadá s jeho náladou ohledně pečení.

Někdo ho prostě přes noc vyměnil - soustředění, nadšení, zábava a odpoledne samý úsměv.

6.12.2013 -Můj soukromý "Xaver"

V Evropě řádí a páchá škody Xaver. I v Čechách, které vzal okrajově udělal slušnou spoušť. Tady jenom fouká, ale jinak žádnou velkou škodu nezpůsobil. Jen jsme nešli ven. Ale aby mi to nebylo líto, tak se Mišák rozhodl, že mi předvede malé soukromé tornádo doma. Jo dítě s PAS to je prostě adrenalinový sport. On má svět sám pro sebe a já mám tu drzost mu narušovat jeho kruhy :-) A tak balancujeme jak to jde, abychom to vyvážili. On aby si mohl chvíli odpočinout ve svém světě a já se snažím, aby taky vzal na vědomí ten okolní.

A tentokrát vstával pěkně levou nohou a dával mi to pěkně sežrat. Celý den protivný, bez nálady a hlavně s dokonale destruktivním přístupem.

Měla jsem naplánováno, že budeme spolu péct, když ho pečení perníčků tak bavilo. Že on se bude matlat ve svém kousku těsta a já mezitím budu péct. Nic nemohlo být vzdálenější realitě ... zatímco já odebírala vykrájené tvary na plech, on je zcela nespokojeně bral a lepil zpátky na těsto, pokud možno na jiné, než se kterým jsem zrovna pracovala. Takže když jsem první plech lineckého spálila a zjistila, že druhý je mezitím prázdný a vykrájené kousky jsou zpátky umělecky uplácané na hroudě těsta, měla jsem chuť se na celé pečení vykašlat a prohodit všechno oknem. Počítám do tří ... pořád mám chuť všechno vyhodit oknem, tak ještě jednou počítám ... Tak dobrá, vypínám trouby, uklízím vykrajovátka, plechy a těsta ... Uvažuji o pečení dle receptu, který již nějaký ten rok koluje po internetu a končí slovy ...
" ... vše uklid, dopij rum, cukroví zajdi koupit ..."

Fotka vystihuje naprosto jeho denní náladu - nefoť mě, nekoukej se na mě, nemluv na mě, nechci, nebudu, nemám rád ...
a tak jsem ho prostě nechala, jen jsem se ho držila v pravidelném režimu, cokoli mimo nemělo smysl zkoušet.

5.12.2013 - Mikuláš

Za ten rok co tu bydlím jsem si opravdu oblíbila Želví doupě. Knihkupectví, antikvariát a kavárna v jednom. Ale je to mnohem víc, je to útočiště kam se člověk může na chvilku schovat před starostmi všedního dne. Kam mohu jít s Míšou bez strachu, že po nás bude někdo koukat stylem - Proboha ať už ta ženská s tim nevychovancem rychle vypadne. U Želvy prostě Míšu berou takového jaký je. Vědí, že v antikvariátu musí zkontrolovat, jestli je jedna teta za kasou, jestli druhá sedí ve svém křesle s notebookem na klíně a projít až dozadu, jestli tam pořád jsou ty knížky...

Je to pro něj další prostředí, ve kterém se cítí v pohodě a bezpečně. I z toho důvodu jsem se rozhodla pro Mikulášskou právě tady. Byli jsme i loni a po zkušenostech jsem to chtěla zopakovat. Domů Mikuláše s Andělem a Čertem zvát nechci. Domov má být bezpečné místo ...

Trpělivost není zrovna jeho silná stránka, takže čekání na Mikuláše nebylo zrovna to z čeho by byl nadšen. Já čekala až dorazí Lenka s holkama, aby ho chvilku pohlídali a já mohla vedle odnést balíček a hlavně říct Mikulášovi co má říkat. 

Když Mikuláš přišel a postupně vyvolával děti, tak si ho Mišák zkontroloval spolu s andělem, čertem i košem s dárky a pak odešel, když po něm tam "poptávka" nebyla. Rozhodl se zajímat spíš o dění v přední části kavárny. Takže když přišel na řadu, odmítl jít, musela jsem s ním. V tu chvíli to vypadalo, že má strach z čerta, ale o tom to nebylo. On už tam přece byl a teď tam nechce, tak co by tam chodil ... No když dostal balíčky, usoudil, že to za tu cestu zpátky asi přece jenom stálo.

Ale jinak v čertech má Mišák celkem jasno - Čerti hrají s oblibou v čertově mlejně mariáš (jak ponocní), na škleby potřebují kysané zelí, protože bez něj moc bolí huba, někdy hrajou mariáš a zároveň si k němu pečou "šunkflekle" a největší hrůzu mají z princezny Máni. Jindy proto, aby už čertem nebyl si láme rohy a nechá useknout ocas. Taky se můžou změnit v koně či vlka a nebo je to takový dobrácký uličník, který svému andělskému kolegovi neřekne jinak než "ty Matlo". Prostě čerti jsou v podstatě kamarádi :-)

(a myslím, že je jasné, které jsou oblíbené Mišákovo pohádky)

4.12.2013 - Návrat do dětství...

Blíží se Mikuláš a co si já pamatuji z domova, tak vždycky po Mikuláši se začínalo péct. Letos jsem se rozhodla, že pro změnu péct zase budu. Když byl Mišák tak nadšenej z matlání těsta na perníčky. Jen to nebudu přehánět, vezmu dva druhy a končím. Udělala jsem ta dvě těsta (no vlastně pekárna udělala, já nějak nemůžu hnout pravou rukou) a rozhodla se pro relax. Mišák držel dohled nad pekárnou, chtěla jsem to vyfotit (i jsem se snažila), ale vždycky zdrhnul :-)

Večer jsem připravila ještě balíček na druhý den a pak jsem se rozhodla vypnout a zkusit trochu relaxovat. A tak jsem si uvařila kafe a vrátila se do dětství, do doby kdy přede mnou neobstál vcelku žádný kus papíru, ve chvíli, kdy jsem do rukou dostala nůžky. A tak jsem jen tak seděla, skládala papír a vystřihovala vločky. Jen se mi je večer už nechtělo fotit...

3.12.2013 - Když Vánoce začínají vonět

Dneska u nás voněly vánoce po skořici, badyánu a dalších ingrediencích obsažených v perníkovém koření.
Pekli jsme s Mišákem perníčky. A Míša pomáhal seč to šlo. Co na tom, že na stole byla jen mouka na podsypání a těsto jsem ještě nevyndala ze sáčku. On chtěl válet ...

Se stejným zaujetím pomáhal i při vykrajování. Ano z těsta šly vykrojit maximálně 3 kousky, protože on si to pěkně naaranžoval. Ale bavil se a to bylo důležité. Upečené perníčky jsem musela hájit vlastním tělem. A už se těším na zdobení.

A na závěr fotka perníčků, které jsme dostali v pátek od babičky. Ty naše jsou zatím v krabici neozdobené. Nepředpokládám, že budou takhle krásně nazdobené, ale věřím, že Miš si to užije a to je přece to nejkrásnější.

2.12.2013 - Příprava ...

Den který se jako sváteční nikterak netvářil. Konečně proč by se také každý den (byť o Adventu) měl tvářit svátečně. Jen jsem tak proběhla domácnost, udělala běžný pondělní úklid. Doběhla na poštu odeslat vánoční ozdoby ...
A pak jsem si sedla a přemýšlela, jak letos s pečením. Nakonec jsem si udělala aspoň seznam těch celkem asi 3 druhů, které budu péct.

Mezitím zavolali babička s dědou, že se staví, protože pro mě mají stromeček a med. MED - tak skvěle i ten pondělek tu zavoní. A tak jsem nechala pekárnu udělat těsto na perníčky podle Diny. A uvařila na úterý. A večer jsem mohla jít spát v klidu a pohodě ...

1.12.2013 - Rozsvěcení stromečku

Adventní neděle, sváteční čas. Byli jsme s Míšou u babičky s dědou na rozsvěcení stromečku. Míša to vzal samozřejmě po svém.
Vánoční stromeček byl to poslední co ho zajímalo. Lepší byly davy lidí, mezi kterými se mohl motat. Skupina hrající koledy, na které spokojeně tancoval. Na tom byla jediná negativní věc, chtěl ode mne spolupráci a já teda rozhodně nechtěla na koledy tancovat ... ;-) Být venku večer za tmy má přece také své kouzlo ...
a jako bonus - štrůdl, který byl jako občerstvení.

Zůstali jsme až do závěru a to naprosto spokojeně sfoukával svíčky ...