Den, který probíhal prostě v klidu, stihla jsem ...
... dodělat a vyfotit přívěsek pro kamarádku ...
... dotáhnout tady rest a dopsat chybějící dny až do 2.2.
... navléknout si v pondělí nakoupenou pohanku na turka a začít ho háčkovat (a zjistila jsem, že se zlepšuji, než jsem došla ke čtvrté řadě, tak turek vedl pouze 3:0)
Tou poslední větou jsem trošku zmátla některé přátele na facebooku. Tedy ty nekorálkové. Ne nejedná se ani o recept, ani o výrobu kuchyňských dekorací. Pohanka jsou nádherné mačkané české korálky, které prostě připomínají semena pohanky. A "turek" to je háčkovaná tzv. turecká spirála. Když jsem ji zkoušela poprvé, tak jsem ji 8x párala, že jsem se dostala do čtvrté řady, která je taková zlomová a už dobře vede. Tentokrát jsem párala jenom 3x, tak třeba příště už to bude bez párání...
Po poledni přijel švagr a děda přehodili mi lednici. To byla pro mě ta nejdůležitější událost dne. Tak jsem ji rychle umyla a vyrazili jsme s Míšou na procházku. A po návratu došlo na ten pro Míšu nejnáročnější úkol dne. Umístit zase na lednici všechny magnety. A protože lednice je menší než ta původní, tak přece dalo práci vymyslet to nejideálnější rozložení. Základní rozložení mu trvalo asi tak 3/4 hodiny a pak je ještě 4x přemisťoval než byl spokojen.
úterý 11. února 2014
středa 5. února 2014
365/2014 - 36. Škodná doma ...
Den probíhal v klidu, Miška byl ještě u babičky s dědou a tak jsem si mohla spoustu věci udělat, připravit. A připravit i ledničku na čtvrteční prohození za jinou.
Za to ve chvíli, kdy Mišku přivezli, bylo ho všude plno. Nejprve zkontroloval novou konývku na čaj. Změny on prostě nikdy nepřehlédne, i když to tak někdy vypadá. Ale některé vezme na vědomí okamžitě a bez zájmu, jiné vezme na vědomí a musí je prozkoumat a pak jsou bohužel takové, u kterých to že je zaregistroval rozhodně nepřehlédnu díky hysterickému řevu (naštěstí je jich čím dál méně). V tomhle případě šlo o novinku, která ho zaujala a konvičku podrobil důkladnému průzkumu. Rozhodl se, že je divná, protože ta nádoba co je uvnitř vůbec není na čaj vhodná a ten čaj v ní po nalití nedrží a nedrží...
¨
S nadšením uvítal, že jsem koupila nové tekuté mýdlo místo klasického, už menší nadšení způsobilo, že jsem ho po umytí rukou hned dala stranou a nedala mu možnost ho zlikvidovat a vypotřebovat během 10 (no spíš 5) minut.
Byla jsem upozorněna, že sice neměl klasicky večeři, ale něco konzumoval celé odpoledne, takže asi bude najedený. Tak slupnul ještě večeři. A když jsem šla napouštět vodu do vany, tak tu pobíhal po celém bytě a oblečení před koupáním odkládal tam, kde zrovna odpadlo.
Ovšem zážitků měl určitě spousty a tak brzy usnul ...
Za to ve chvíli, kdy Mišku přivezli, bylo ho všude plno. Nejprve zkontroloval novou konývku na čaj. Změny on prostě nikdy nepřehlédne, i když to tak někdy vypadá. Ale některé vezme na vědomí okamžitě a bez zájmu, jiné vezme na vědomí a musí je prozkoumat a pak jsou bohužel takové, u kterých to že je zaregistroval rozhodně nepřehlédnu díky hysterickému řevu (naštěstí je jich čím dál méně). V tomhle případě šlo o novinku, která ho zaujala a konvičku podrobil důkladnému průzkumu. Rozhodl se, že je divná, protože ta nádoba co je uvnitř vůbec není na čaj vhodná a ten čaj v ní po nalití nedrží a nedrží...
¨
S nadšením uvítal, že jsem koupila nové tekuté mýdlo místo klasického, už menší nadšení způsobilo, že jsem ho po umytí rukou hned dala stranou a nedala mu možnost ho zlikvidovat a vypotřebovat během 10 (no spíš 5) minut.
Byla jsem upozorněna, že sice neměl klasicky večeři, ale něco konzumoval celé odpoledne, takže asi bude najedený. Tak slupnul ještě večeři. A když jsem šla napouštět vodu do vany, tak tu pobíhal po celém bytě a oblečení před koupáním odkládal tam, kde zrovna odpadlo.
Ovšem zážitků měl určitě spousty a tak brzy usnul ...
úterý 4. února 2014
365/2014 - 35. Maličkosti pro radost
Dny kdy Miška není doma využívám k relaxu i práci. A tak jsem se pustila zase do pořádného úklidu i ve skříňkách, pod nimi atd. Mimo jiné jsem odklidila z lednice všechny magnety, což by mi určitě nedovolil. Probrala jeho hračky i šatník a mohla si k tomu pustit filmy, které zajímají mě a ne Šmouly nebo Příšerky.
Podvečer jsem vyrazila na nákup a mimo jiné jsem si koupila pro radost skleněnou konývku na čaj se sítkem. Prostě někdy udělají radost i obyčejné maličkosti ...
Podvečer jsem vyrazila na nákup a mimo jiné jsem si koupila pro radost skleněnou konývku na čaj se sítkem. Prostě někdy udělají radost i obyčejné maličkosti ...
365/2014 - 34. Na cestách
Pondělí byl prostě náročný den. Jsem sova, vím, že to píši již poněkolikáté, ale považuji za nutné to zdůraznit. JSEM SOVA. Nejraději bych vstávala až kolem desáté, ale chápu, že to je utopie. Ale i tak při vstávání před osmou hodinou vysloveně trpím a vstávání v 6 ráno považuji prostě za atentát na mou maličkost :-). A protože jsem v Praze na Liboci měla být v 9 hodin, musela jsem vyrazit autobusem v 6.38. Anamnestický pohovor v APLA byl dlouhý, skoro tři hodiny.
V jednu chvíli došlo k pro mě celkem zábavné situaci. Při probírání Míšových schopností a dovedností padl dotaz, jak je na tom s jemnou motorikou.
- A navléká třeba dřevěné korálky?
- Ne ... ty ho nezajímají ...
Bezděky si sahám ke krku, na kterém mám fungl novou "oglalu" a dodávám, vzhledem k tomu, že je to můj kůň, tak ty máminý jsou samozřejmě zajímavější, než nějaké dřevěné. Ano nedávám mu 11/0, ale když dostane takové, co mají větší dírku (třeba farfale nebo 6/0) a paměťový drát, tak si prostě v klidu navléká náramek.
V poledne odcházím a jdu na tramvaj. A jako člověk, který bydlel kousek od Prahy, v Praze chodil do školy i pracoval, velice rychle vyhodnocuji, že nejkratší a nejrychlejší cesta z Liboce na nádraží Holešovice vede rozhodně přes Vinohrady, konkrétně přes Blanickou ulici. To je přece logické, tam se totiž nachází kouzelný korálkový ostrov - Robinson beads - a nejde odejít s prázdnou. A když už jsem byla v tom koutě, tak jsem to vzala ještě přes Italskou, kde je Rooya. Výsledkem bylo, že když jsem dorazila do Holešovic, zjistila jsem, že autobus co jede přímo k nám před pár minutami odjel. Další končí na autobusáku. Další k nám jede až za hodinu. Tak třeba mi něco pojede z autobusáku ...
Nejelo a než mrznout, to jsem raději vyrazila podél vody pěšky. Byla to příjemná procházka, sice byla zima, ale svítilo sluníčko a ve vodě se cachtaly nutrie a kačeny.
Domu jsem dorazila spokojená i když trochu vymrzlá a tak jsem si udělala čaj a uvelebila se na gauči. Dám si chvilku oraz a pustím se doma do domácích prací, když tu Miška není. Předsevzetí skvělé ... probrala jsem se v půl jedné a tak jsem si jen dala sprchu a šla zase spát. Práce počká na úterek.
Jo a máme termín na diagnostiku - 20.3. - opravdu rok čekání.
V jednu chvíli došlo k pro mě celkem zábavné situaci. Při probírání Míšových schopností a dovedností padl dotaz, jak je na tom s jemnou motorikou.
- A navléká třeba dřevěné korálky?
- Ne ... ty ho nezajímají ...
Bezděky si sahám ke krku, na kterém mám fungl novou "oglalu" a dodávám, vzhledem k tomu, že je to můj kůň, tak ty máminý jsou samozřejmě zajímavější, než nějaké dřevěné. Ano nedávám mu 11/0, ale když dostane takové, co mají větší dírku (třeba farfale nebo 6/0) a paměťový drát, tak si prostě v klidu navléká náramek.
V poledne odcházím a jdu na tramvaj. A jako člověk, který bydlel kousek od Prahy, v Praze chodil do školy i pracoval, velice rychle vyhodnocuji, že nejkratší a nejrychlejší cesta z Liboce na nádraží Holešovice vede rozhodně přes Vinohrady, konkrétně přes Blanickou ulici. To je přece logické, tam se totiž nachází kouzelný korálkový ostrov - Robinson beads - a nejde odejít s prázdnou. A když už jsem byla v tom koutě, tak jsem to vzala ještě přes Italskou, kde je Rooya. Výsledkem bylo, že když jsem dorazila do Holešovic, zjistila jsem, že autobus co jede přímo k nám před pár minutami odjel. Další končí na autobusáku. Další k nám jede až za hodinu. Tak třeba mi něco pojede z autobusáku ...
Nejelo a než mrznout, to jsem raději vyrazila podél vody pěšky. Byla to příjemná procházka, sice byla zima, ale svítilo sluníčko a ve vodě se cachtaly nutrie a kačeny.
Domu jsem dorazila spokojená i když trochu vymrzlá a tak jsem si udělala čaj a uvelebila se na gauči. Dám si chvilku oraz a pustím se doma do domácích prací, když tu Miška není. Předsevzetí skvělé ... probrala jsem se v půl jedné a tak jsem si jen dala sprchu a šla zase spát. Práce počká na úterek.
Jo a máme termín na diagnostiku - 20.3. - opravdu rok čekání.
pondělí 3. února 2014
Holka nebo kluk ...
... aneb můj model (ka) a digitální scrapbook. I na trochu toho relaxu v neděli došlo
PST Designs - Blower
365/2014 - 33. Od všeho něco ...
Tak v neděli to bylo od všeho trochu ...
... trochu hraní, trochu tvoření a hodně příprav.
Dodělala jsem náušnice pro kamarádku - základní požadavek zněl: Musí být modré
Den proběhl celkem v klidu a navečer si Mišku vyzvedli babička s dědou. Mě v pondělí čekala cesta do Prahy do APLA na anamnestický pohovor. A pro Míšu by to bylo náročné.
A já měla čas na přípravu veškerých papírů a zpráv, co jsem potřebovala mít s sebou.
... trochu hraní, trochu tvoření a hodně příprav.
Dodělala jsem náušnice pro kamarádku - základní požadavek zněl: Musí být modré
Den proběhl celkem v klidu a navečer si Mišku vyzvedli babička s dědou. Mě v pondělí čekala cesta do Prahy do APLA na anamnestický pohovor. A pro Míšu by to bylo náročné.
A já měla čas na přípravu veškerých papírů a zpráv, co jsem potřebovala mít s sebou.
sobota 1. února 2014
365/2014 - 32. taková normální sobota
Ráno se nám samozřejmě nechtělo vstávat, ale dodávku jsme stihli. Celá sobota probíhala normálně bez nějakých výkyvů a zmatků. Chvíli jsme pracovali (teda já vařila, Mišák pomáhal - čtěte překážel). Po obědě jsme se věnovali chvilku strukturovaným úkolům, byli jsme na procházce, koukali na pohádky, Miška si prohlížel knížky (které vytahal z knihovny) a já se dostala i ke tvoření.
Prostě normální sobota ...
Prostě normální sobota ...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)






