27. 5. 2008 - Kočičí pověry...

Když jsme si Jasmínku pořídili, tak všude v okolí bylo spousta kocourů. A protože jsme nechtěli tak dvakrát až třikrát do roka koťata, nechali jsme ji vykastrovat.
Pověra č. 1 - bude se přežírat a bude tlustá a líná.
no tak pravda ztloustla, pořídila si zimní špeky, když byla "Ladovská zima". Pak je zase vyběhala. Když je hezky, tak o ní většinou skoro nevíme, protože spoustu času tráví venku. Navíc je rváč, kterého se bojí i kocouři.
Pověra č. 2 - když je kastrovaná, tak nebude lovit myši.
No myši nelovila, ty jsme tam totiž neměli, ale když jí bylo osm měsíců, tak zakousla dospělýho špačka, o měsíc později si vyšlápla na potkana (a nemyslím doma chovaného pro zábavu, ale kanálového). Když jsme se přestěhovali, nebylo daleko na pole a opravdu jsme doma neměli jedinou myš. Tady máme pole za barákem a navíc myši kolem zdi našeho baráku běhaji, aby je neviděli dravci. Maj smůlu, Jasmína je nepřehlídla. Tady je v sedmém nebi.

Navíc je pečovatelka, od mala se starala o Dennyho (dodnes mu šéfuje), zrzka učila lovit a teď se pro změnu snaží přinést domů živou myšku, aby si ji mohl Merlin ulovit v kuchyni, protože tady mu na rozdíl od zahrady nikam daleko přece neuteče.

Snaží se mě přesvědčit, že jí mám pustit domů a mě se nechce, protože ta myš, je ještě živá. Ne že bych se jich bála, ale doma ji fakt mít nemusím.

A tak naše madam vyvrací pověry o kastrovaných kočkách.

26. 5. 2008 - Kvetly máky...

... kvetly na poli...

Horkej den sice byl, ale mák zatím vykvetl jenom jeden a ne na poli, ale na našem dvorku. Ve spoustě zelené trávy ten jediný rozkvétající mák jen zářil.

25. 5. 2008 - Nech toho a pojď si hrát...

Rozhodla jsem se, že zkusím zas vyfotit nějaké ty kytičky. Ovšem Denny se na to tvářil úplně jinak.
"Paničko já mám špagátek, tak to odlož a pojď si hrát". A tak jsem ho vyfotila, foťák uklidila domů a šla se přetahovat. Téhle výzvě přece nejde odolat.

24. 5. 2008 - Lov na granule

Já vím, že fotky jsou trošku dost monotematické (šperky, a moje zvířena). Ale ne každý den je co fotit. A proto jsem vděčná i za takovéhle momentky. Náš kocour miluje tu chvilku, kdy jdu dosypat z kyblíku do misky granule.
Potom provozuje následující rituál. Nejprve ponoří čumák do kýble (no potopí se tam skoro celý), ochutnává jednotlivé granulky a vybírá si tu, na kterou má zrovna chuť. Když najde tu správnou, vyhodí ji z kyblíku na podlahu a skokem ji uloví. Teprve potom ji spokojeně schroupe. Obvykle to přestane bavit dřív mě než kocoura, ale tentokrát měl zábavy dostatek, protože já napřed musela vylovit foťák. (A protože skříťa nešlape a s pohotovostní vykopávkou si v umělém osvětlení doma nejsem jistá, musela jsem vytáhnout minoltu).

23. 5. 2008 - K čemu se hodí popelnice...

Dnešní fotka je spíš pro dokumentaci. V naší neuvěřitelné džungli je kout, který je ohraničený obrubníčkem a můj velký sen je, mít tady bylinkové zákoutí. V současné chvíli tam spousta trávy a bince. A tak jsem si zdokumentovala začátek a začala tu džungli pomaloučku likvidovat. Třeba se za rok už dočkám (nebo za dva).
A k čemu že je dobrá ta popelnice? V tomhle konkrétním případě, místo stativu.

22. 5. 2008 - Máta peprná, ...

... kozí pysk a hulákadlo...
Tak to bývala oblíbená odpověď mého tatínka, když jsem se jako dítko ptala, co v tom (míněno nějaké jídlo) je.
Ovšem nikdy mi to nebylo zcela jasné - chuť mátových bonbonů jsem znala, a to mi tedy fakt nesedělo. Jako dítko, které se vyzná na vesnici, jsem věděla jak vypadá koza a ten kozí pysk mi tam taky nehrál. Teprve o nějaký ten rok později jsem zjistila, že se jedná o rostlinu, ovšem jedovatou. A hulákadlo - už si nevzpomínám co jsem si představovala jako dítko, ale v pozdějších "pubertálních" letech jsem si vybavila rum nebo slivovici, prostě cokoli, po čem se dalo "zhulákat". Takže ona kombinace z úvodu je pro mě stále tajemstvím z dětství. A proč jsem si na to vzpomněla. To když jsem se rozhodla, že si doma vyfotím dáreček od mé zlaté tchýně.
Pro neznalé napravo je skutečně máta peprná, ovšem nalevo je meduňka.

16. 5. 2008 - zpátky do školy...

V současné době bydlím v malé obci a pevně věřím, že zde již zůstanu. Když jsem se tu byla podívat ve škole, překvapilo mě mile, jak moc jsou zde aktivní a jak se snaží dětem vymyslet různý program. A protože jsem kontakt na paní ředitelku dostala právě kvůli svému tvoření, tak slovo dalo slovo a 16.5. v rámci pracovní a výtvarné výchovy jsme s dětmi korálkovali. Děti poznali dalšího koníčka a určitě to nebyla poslední akce, které se ve škole zúčastním.
Děkuji paní ředitelce, že mi to umožnila.

Některé děti to vzaly jako běžnou pracovní či výtvarnou výchovu, jiné byly nadšené a účastnily se dalšího korálkového tvoření i po škole.


A zatím co šly v pauze na oběd, já si vyfotila krásnou kvetoucí fialku, kterou tam mají.

To jsem ještě netušila, že fotky nebudu mít kam stáhnout a nebudu mít nejmenší chuť cokoli dalšího fotit...