365/2013 - 61. Slunečná sobota

Jo den krásný plný sluníčka. Ráno jsem předpokládala procházku k bučící dodávce, ale kdepak. Mladej pán se rozhodl, že teda tohle sobotní ráno věnuje spánku, aby mu zbyl víc energie na "zlobení". Číst sice neumí, ale občas mám pocit, že i pouhé listování v "Prevítovi" je pro něj velmi inspirativní.

Na procházce se rozhodl, že nevidí důvod, proč bych měla fotit a tak jsem opravdu neměla šanci. Vyfotila jsem jednu fotku z lávky a pak jsem měla co dělat, abych ho uhlídla. Můstek totiž zkoumal s opravdu velkým zaujetím. Když si začal lehat pod zábradlí a zkoumat cože je to mezi tu částí pro pěší a částí co byla původně pro auta, tak jsem ho raději chytla. Při jeho nadšení by hrozilo že by tam mohl zahučet.

Po dlouhé době jsem taky vzala do ruky tužku a byla nucena kreslit. Protože když chci kreslení po Mišákovi musím mu předvést, že je to zábava i pro maminku. Jinak to ignoruje.

V podvečer si ho odvezli babička s dědou, protože já potřebuji v neděli jet pryč. A Miška si to u nich aspoň užil.

Co se nevešlo - únor 1. část

Fotografie, které se nevešly ani do 365, ani do 52 a přece je mi líto je nezveřejnit

365/2013 - 60. Rozděl se...

Odmítnout Mišanovi odpolední procházku, tak to by byla nepředstavitelná drzost. Tak jsem vzala obálku pro babičku (slíbila jsem jí poslat fotky Mišáka), Minoltu (co kdybychom zas potkali nutrie nebo něco jiného zajímavého). A než jsem si stihla obléci bundu, tak už vláčel svojí plastovou židličku, aby se měl kde obout.

Zastavili jsme se na poště, kde se snažil tvářit, že nutně potřebuje úplně všechno, co je tam vystavené a já se snažila tvářit, že to naprosto nechápu. A pak hurá dál projít. Mišák se musel nutně zastavit u všech aut, a u všech byl přesvědčen, že musí očistit SPZ. Tudíž opět střet zájmů. To škvrně si musí myslet, že jeho matka nemá absolutně smysl pro zábavu a správnou představu o zábavě.

Když jsme došli na odbočku k můstku, tak po předchozí procházce na ní vyrazil automaticky a dneska dokonce vyrazil i přes můstek. A pro velký úspěch si to musel několikrát zopakovat a tak jsme chvíli pobíhali tam a pro nezaujatého pozorovatele jsme se museli jevit jako dva naprostí šílenci. Ale bylo nám to jedno. Byla to přece legrace. Nutrie se dneska procházely jen po břehu na silnici nenapochodovaly. Pro seťák nebyly v ideální vzdálenosti a výměnu objektivu mi Mišák neumožnil, možná odveta za překaženou zábavu s leštěním SPZ.

Ale protože byl v pohodě, tak cestou zpátky dostal odměnu - oblíbené lízátko. A když jsme dorazili domů, tak sousedů pesan musel zkontrolovat, jestli by se náhodou Mišan nechtěl podělit. No nechtěl a tak se pesan ve finále spokojil "jen" s podrbáním, ovšem důkladným.

Zajímavá matematika ...

Kdysi jsem od dědy dostala knížku s tímhle názvem, byly tam různé matematické hry a hříčky. Občas bylo pro mě řešení záhadou, jindy mi přišlo jednoduché. Matematické hříčky mě vždycky bavily, ale nad tou dnešní by asi i autoři oné knížky nevěřícně kroutily hlavou.

Používám předplacený tarif u nejmenovaného operátora. To že mi v únoru volali a snažili se mi vecpat výhodnější tarif, protože mají rozhodně lepší přehled o tom kolik provolám než já, to pominu. Jaksi do čerpaných částek započetli i mou návštěvu Prahy a platbu SMS jízdenky. Tarif prostě nechci, mám kartu a vyhovuje mi to. Ovšem dnes jsem si potřebovala zkontrolovat zbývající kredit a jeho čerpání a zůstala jsem zírat. Ne nad částkou, ta odpovídala, ani nad rozpisem čerpání kreditu za obdobíí od 16. do 28.2. to taky odpovídalo 59 Kč. Ale nad grafem který byl pod tím - průměrné týdenní náklady na volání 1534 Kč. Tak tomu říkám záhadná matematická hříčka - při vyčerpání kreditu 59 kč za 12 dní průměr na 1 týden 1534 kč. Že bych ve škole něco zaspala ;-).

Nebo se operátor snaží, abych se taky zasmála. Ale já stejně jako ten chlapeček v tom starém klasickém vtipu vím co s tím je. Maj to rozbitý :)

365/2013 - 59. Hasiči jedou ...

Tohle auto Mišák dostal k prvním narozeninám, chvíli ho zajímalo, hlavně troubítko na volantu, sem tam si na něj sedl a svezl se. Později měl období, kdy autíčko funovalo jako schovka pro malá autíčka. A poslední dobou usoudil, že teď má teprv tu správnou velikost. A tak se občas ozve zakníkání troubítka Mišák s koleny až pod bradou se žene z pokojíčku na hasičích do obýváku. Pokud je v pokoji i tatra, provede bleskový přesun na druhé vozidlo a eventuelně odjezd zpět do pokojíčku. Ale obvykle tu zůstane vozový park stát, než najednou z ničehonic zase zmizí a já si ani nevšimnu, kdyže je to odstěhoval.

365/2013 - 58. Přerostlé myši a jiná zvěř

Tak tentokrát se mi opravdu zadařilo. Dopoledne jsem se věnovala mimo jiné papírování a odpoledne jsem mazala na poštu. Ani jsem nebrala foťák, protože mi to na ten kousek přišlo zbytečné. Takže došlo na klasický zákon schválnosti. Mišák nejenže z pošty vyrazil na klasickou procházku, navíc se rozhodl v místě, kam nikdy nechce jít, že tentokrát se tam podívá. Tak jsem si říkala, že se na můstku zastavíme a podíváme na kačenky. No tak v tomhle má jasno, kdo viděl jednu kachnu jako by viděl všechny. Jeho zajímala především značka zákaz vjezdu umístěná na můstku. Ano poslední dobou chodíme na procházky od dopravní značky k dopravní značce.
A jak jsme tam stáli, tak nutrie, které žijí pod tím můstkem byly tak zvědavé, že vyrazily se na nás podívat a pochodovaly si to pěkně přímo po ulici. V tu chvíli jsem opravdu zalitovala, že jsem foťák nechala doma. Sice jsem s sebou měla mobil, tak jsem udělala takovou dokumentační fotku, ale nebylo to ono. Cestou zpátky jsme potkali celou bílou kočičku a Miš se zastavil a odmítal jít pryč, jen ji pozoroval a neustále vykřikoval své "ňau". Z kočičky byl tak nadšen, že se smíchem a neustálým brebentěním pak pokračoval celý zbytek cesty.
Jo a aby toho nebylo málo, tak mobil, který se běžně připojuje k počítači bez jakýchkoli problémů se zrovna včera rozhodl, že se nepřipojí a ne a ne, takže se mi ani těch pár mobilních fotek z procházky nepovedlo stáhnout. Ale to by bylo aby nade mnou nějaká hloupá technika vyhrála.  Však já si tu chvilku, abych nad ní vyhrála já najdu.
Zatím tedy jen pracovní fotka z večerního tvoření - další korunka, tentokrát o něco menší a pro ukázku velikosti nandaná na ruku

365/2013 - 57. A zase ty mašiny

A je tu zase úterý a pro Mišáka to správné, takže jsme ráno byli na skupině. Dneska jsme dorazili opravdu až v těch 9.30 (ale i tak první), takže nezbyl čas na hraní v čekárně a setkalo se to s opravdu velkou nelibostí. No vlastně se začal vztekat, jak má ve zvyku, když něco nepovolím. Prostě mě zkouší. Pak vyzkoušel metodu, doběhnu k "tetě" a ta se mě určitě zastane. No nezastala, taky trvala na přezutí a svlečení svetru a teplých kalhot, aby si mohl jít hrát tam. Nakonec bylo po našem a samozřejmě se mladej pán uklidnil, jen nám musel předvést, že to nemůžeme mít až tak jednoduché.

Když si kluci vedle hráli, povídala jsem si s maminkou Míšova kamaráda. On je o rok starší a tak má o něco víc zkušeností se synem i s lidmi kolem a s jejich reakcemi. Vlastně povídání s ní je pro mě docela úleva, protože ona ví co prožívám, já vím co prožívá ona a dokážeme se pochopit. Když se od vedle začaly ozývat zvuky, jak když se stěhuje nábytek, tak jsme obě nadskočily, naši kluci mají totiž podobné záliby a stěhování nábytku mezi ně rozhodně patří. Ale situace byla jiná, kluci pod dohledem stavěli tunel ze židlí.

Jsem ráda, že tam chodíme, při pohovoru jsme probrali jeho chování za poslední dva týdny od minulé skupiny, dostala jsem další rady a tipy jak na něj a hlavně jsem se dozvěděla, že je vidět, že dělá pokroky. No já to vidím taky, ale je příjemné vědět, že si toho všimli i druzí.

Doma se rozhodl postavit si co nejdelší vlak, a tak si na kobereček přitáhl všechny mašinky, které má tady v polici v pokoji a pěkně je srovnal. Když jsem začala vlak fotit, tak najednou zmizel. Za chvilku přiběhl z pokojíčku a nesl další mašinky a autobus Bertie. Za ten rok a půl už opravdu dokážu rozeznat jednotlivé kamarády mašinky Tomáše.