Nakonec jsem šla uklidit do ložnice jednu tvořivou knížku a vida, kocourek spal pod dekou, zachumlanej tak, že z něj koukal pouze kousek tlapičky. Než jsem došla vedle pro foťák, tak už povylezl.
středa 27. února 2008
27. 2. 2008 - úplně ztracený kocourek
Když manžel odchází do práce, obvykle pustí domů ven psa a domů kočku. Já pro změnu když vstanu, tak dám snídani kočkám a pustím domů psa. Kočka i pes se během dne změní na prudící "dovnitř-ven" zvěř. Kocourek je ještě malej a ven nechodí. Ovšem dneska panika největší - pustila jsem opět ven kočku a domů psa a nemohla nikde najít kocourka. Protože jsem měla velké okno v ložnici na ventilačku, dostala jsem strach, jestli se neprotáhl ven. Proběhla jsem celej barák (obě místnosti) několikrát, vlezla do koupelny, prohledala pračku (která byla zavřená, takže nevím jak by se tam dostal), zkusila otevřít ledničku (ani tenhle zvuk kocoura nepřivábil, zato opět na okně seděla kočka, že chce domů - tvrdím, že otvírání ledničky slyší i v polích).
Nakonec jsem šla uklidit do ložnice jednu tvořivou knížku a vida, kocourek spal pod dekou, zachumlanej tak, že z něj koukal pouze kousek tlapičky. Než jsem došla vedle pro foťák, tak už povylezl.
Nakonec jsem šla uklidit do ložnice jednu tvořivou knížku a vida, kocourek spal pod dekou, zachumlanej tak, že z něj koukal pouze kousek tlapičky. Než jsem došla vedle pro foťák, tak už povylezl.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Měla jsi srdíčko až v kalhotách viď. Bobánek malej chlupatej. Ví, kde mu je nejlépe, a to u tebe v pelíšku. ;-)
Pa Leni
jé, to je super, s tím příběhem ta fotka teprve dostává smysl:-)
no sláva, že se bobíš majel našel. V textu máš dvakrát panika největší, to bych spravila, jinak fotka špičková :-)
Heh, tak já tedy při čtení musela kouknout na konec příběhu, že se kocourek našel, a pak jsem teprve mohla dočíst nepřečtený zbytek :o) Na fotce se mi moc líbí, jaký tam ta deka dělá barevný kontrast, ale přitom svojí hebkostí i vzorkem ke kocourkovi patří.
Okomentovat