Ovšem doma mě čekalo malé rozčarování. Jak jsem psala už začátkem března, zapojila jsem se do soutěže "když dva dělají totéž". Uzávěrka měla být 31.3. a já fotku posílala 26.3. Na konci března vypukl trošku zmatek, když správkyně skupiny nestíhaly a tak se vyhlášení a umístění všech fotografií posílaných přes soukromé zprávy poněkud opozdilo. Neustále jsem se zastávala pořadatelek, že to je jejich dobrovolnost, že prostě toho mají hodně a určitě nikoho nepřehlédnou.
Proto mě hodně překvapilo, když jsem zjistila, že už byla vyhlášena vítězka a přitom můj náramek stále v soutěžním albu nebyl. Nepodezírám je z toho, že by chtěli cíleně můj náramek vyřadit, věřím, že opravdu byl ve zprávách přehlídnut. Jen mě to opravdu zamrzelo, zvlášť když jsem se jich celou dobu zastávala s tím, že můj tam také stále není. A nemrzelo mě to ani kvůli možné výhře - hrálo se spíš o drobnost a mě osobně šlo víc o to vyhecovat se a zúčastnit se. Mrzelo mě, že už jsem mohla náramek mít dávno zveřejněný u sebe a ne ho schovávat v šuplíku.
Ale stejně jsem ráda, že jsem do toho šlo, minimálně proto, že mi zůstal náramek v mé oblíbené barvě.
Žádné komentáře:
Okomentovat