Ovšem jsou chvíle, kdy cítím naprostou beznaděj, právě proto, že mi nedokáže říct, co ho bolí a trápí. Jen tak kňourá a já bych to tak ráda vzala na sebe.
Po dvou dnech, kdy jsem do něj dostávala pracně pití po lžičkách jsem ho konečně donutila pít. Našla jsem brčka. A po pravdě je mi jedno, že jinak pít nechce, hlavně, že do sebe ty tekutiny nějak dostane.
12.4. - konečně je líp a nic nezabere tak dobře jako poctivý vývar. Na kartě má vyskládáno, že po jídle bude za odměnu pohádka v televizi.
Žádné komentáře:
Okomentovat