Dělali jsme spolu lívance, snažil se u všeho asistovat a nechal mi jeden jediný kousek, na ty ostatní se prostě vrhnul, jako kdyby 14 dní nedostal najíst. Žrout jeden mrňavá. Když jsem dělala lívance minule, tak si milostivě jeden vzal. I chutě se mu neustále mění, ale co je na tom divného, já taky nemám pokaždé chuť na to samé.
Už nikdy nevezmu koloběžku před hrozícím deštěm domů. Raději ji dám pod stolek, kam na ní neprší. Doma jí hrozí daleko větší nebezpečí a vybavení bytu díky koloběžce taky. Miš se totiž rozhodl, že když je koloběžka doma, tak si jí taky doma na chodbě užije (to by bylo v pořádku) a potom bude potřeba ji vykoupat ...
Co na tom, že má na pračce plný košík hraček do vany, on tam chtěl koloběžku. Naštěstí jsem ho zastavila včas, protože už si ji tam táhl. Za chvíli opět vylezl z vany a šupajdil pro svou oblíbenou lego mašinku na baterky. I tady jsem stihla včas zakročit.
Nakonec se pokusil koloběžku nacpat do pokojíčku do postýlky, ale nějak se tam spolu s ní nevešel. A koloběžka velice rychle byla přesunuta ven pod stolek. Jeho logika je pro mě občas záhadou a občas mě prostě baví, i když v danou chvíli se chytám za hlavu. Rozhodně se s ním nestíhám nudit.
Žádné komentáře:
Okomentovat