365/2013 - 64. a už zase ...

... zase k paní doktorce. Ale tentokrát tam nemusíme být tak brzy, ale až v 11.40, takže můžeme vstávat normálně. Vyrazili jsme dřív, říkala jsem si, že co kdyby náhodou po včerejšku odmítl směrem k poliklinice vůbec vyrazit. A tak jsme zašli do papírnictví. Míša si tam vybral omalovánky se zviřátkama a protože jsme měli chvilku času, tak si sedl venku na lavičku a prohlížel si. No pár minutek, pak už jsme šli dovnitř. Mišák mě do čekárny skoro odtáhl, to je tak když ji pani doktorka má plnou hraček.

A zpátky jsme to nevzali podél silnice, ale zašli jsme dál do parku a pěkně podél vody. Mišanovi se napřed nechtělo, neustále se snažil vracet zpátky a točit na místě, ale pak vyrazil. Hlavně na vodu se musel dívat a potom jsme dorazili na hřiště. Tam byla dlouhá zastávka. Musel otestovat všechny houpačky, kolotoč. Nejvíc ho samozřejmě zajímala houpačka pro dva, takže po mě hodil pohled, že snad jako vím, co mám dělat, když on si sednul :D

Opuštění hřiště bylo s opravdu velkým přemlouváním. Ale proč mu tu zábavu nedopřát. Ovšem jakmile jsme došli k zámku a na náměstí namířil si to kam jinam než do želvy. Takže z prohlídky jsme přišli domů po třetí hodině a já šla dělat oběd. No vlastně jsem ho měla připravený, jen jsem brambory šoupla do trouby.

Zbytek dne už probíhal v celkem běžném režimu. Jen já musela zabalit co si vlastně do té nemocnice druhý den vezmeme. Hlavně nezapomenout nějakou knížku k prohlížení a zabalit Ňuňu. To jsem mohla udělat až když usnul, sebrat mu mazlíka dřív, to bychom taky do rána nemuseli spát.

365/2013 - 63. Bez fotky...

4.3. - den kdy bych měla fotit už pro důležitou dokumentaci je nakonec bez fotky.

V mé představě správného narozeninového dne rozhodně není budíček v 6.30 a odběry krve kvůli předoperačnímu vyšetření a myslím, že ani v Mišákově ne. Ale přesně takové jeho čtvrté narozeniny byli. Ráno jsem ho vzbudila v 6.30, a protože ráno v půl páté se nacpal ke mě, tak usoudil, že ho stejně budím pouze z toho důvodu, aby se přestěhoval do své postele a přesně to také udělal.
Nakonec se mi povedlo docílit toho, že když po sedmé hodině dorazila babička (zůstal u ní totiž v neděli důležitý batůžek s papírama s věcma k doktorce), tak už byl připravený a mohli jsme vyrazit.

Jen jsem čekala, jak bude reagovat, na odběrech snad ještě ani nebyl. Rozhodně, ne v době, kdy už se pere, když se mu něco nelíbí. Ovšem překvapil. Sice se mu moc nechtělo se sestřičkou "cvičit", ale pak se jen zvědavě koukal, cože to tam s tou jeho rukou dělaj. No evidentně nebude patřit k omdlévačům. A na druhý den se pošupajdí pro výsledky a na prohlídku.
Od paní doktorky jsme zašli na kafe a na snídani. Přece jen je to chlap a na krev musel hladovej a hladovej chlap, to je trest.
Cestou zpátky jsme to ještě vzali přes úřady. No ani to podle mě moc nepatří k zábavným činnostem a tak aspoň za odměnu jsem mu koupila dortík.

Jen jsem nějak zapomněla vyndat foťák a tak nějak se všechno schrulo, že fotka ze 4.3. prostě není, fotit účelově se mi nechtělo a tak nechávám mezeru.

365/2013 - 62. Knoflíky kam se podíváš...

Dnešek byl prostě báječný den. A vlastně to všechno začal v lednu, když jsem na facebooku objevila sdílenou fotografii knoflíků s textem, že se schánějí šikovní lidé, kteří by měli zájem si do budoucna jejich šitím přivydělat. A tak jsem podle návodu od Hany Hořákové zkoušela první knoflík (viz den 18).

A na dnešek byla naplánovaná pracovní schůzka u paní Hořákové obchodě, kde se mělo zkoušet další šití a setkali jsme se se zástupci společnosti, pro kterou by se práce měla vykonávat. A já se rozhodla, že tenhle den si prostě užiju.

Nevím jak ostatní, ale mě paní Hanka dobila energii, už ve chvíli kdy otevřela dveře spolu se svým úsměvem a nadšením. A i uvnitř obchůdku byla sice malá, ale stejně milá společnost. A na stole ležela výstavka knoflíků a jiných nádherných výtvorů a bylo rozhodně co obdivovat.

A potom už jsme se pustily do práce, tři jsme šily a paní Hanka nám byla nápomocna dobrou radou. Přiznám se, že s tím prvním knoflíkem jsem dost bojovala. Namotávala jsem ho asi 5x než jsem ho konečně mohla začít prošívat. Ale zvládla jsem ho, další malý šel lépe, dokonce si troufnu říct, že se mi dělal mnohem lépe ten menší kovový, než ten plastový, který docela klouzal. Ale hlavně se šilo v příjemné atmosféře.

Prostě bylo to takové příjemné odpoledne a taky jsem si udělala radost, koupila jsem si knížku Knoflíky, kterou jsem si samozřejmě nechala hned podepsat. Ještě než jsem dojela na autobus, tak jsem ji měla přečtenou. A rozhodně se těším, až si zkusím další vzory.

Původní staré ručně šité knoflíky, o tuhle nádheru jde, právě tuhle nádheru jsem se dnes snažila naučit.

A dnešek nemůže vystihnout jedna fotka a tak tady jsou další

Malá výstavka, která byla na stole, když jsem dorazila - paličkované kraslice, drátované ozdůbky

 Knoflíky, které jako své ukázkové přinesla jedna z tvořivých duší.

A na kartě pěkně rozfázovaný knoflík, který jsme se dnes učili.

A přiznávám se, že jsem prostě neodolala a změnila půvdně plánovanou fotku do projektu 52, kde v aktuálním týdnu je téma RETRO. Sice jsem měla jiný nápad, ale když se to tak hezky sešlo, bylo by škoda nevyužít situace.

365/2013 - 61. Slunečná sobota

Jo den krásný plný sluníčka. Ráno jsem předpokládala procházku k bučící dodávce, ale kdepak. Mladej pán se rozhodl, že teda tohle sobotní ráno věnuje spánku, aby mu zbyl víc energie na "zlobení". Číst sice neumí, ale občas mám pocit, že i pouhé listování v "Prevítovi" je pro něj velmi inspirativní.

Na procházce se rozhodl, že nevidí důvod, proč bych měla fotit a tak jsem opravdu neměla šanci. Vyfotila jsem jednu fotku z lávky a pak jsem měla co dělat, abych ho uhlídla. Můstek totiž zkoumal s opravdu velkým zaujetím. Když si začal lehat pod zábradlí a zkoumat cože je to mezi tu částí pro pěší a částí co byla původně pro auta, tak jsem ho raději chytla. Při jeho nadšení by hrozilo že by tam mohl zahučet.

Po dlouhé době jsem taky vzala do ruky tužku a byla nucena kreslit. Protože když chci kreslení po Mišákovi musím mu předvést, že je to zábava i pro maminku. Jinak to ignoruje.

V podvečer si ho odvezli babička s dědou, protože já potřebuji v neděli jet pryč. A Miška si to u nich aspoň užil.

Co se nevešlo - únor 1. část

Fotografie, které se nevešly ani do 365, ani do 52 a přece je mi líto je nezveřejnit

365/2013 - 60. Rozděl se...

Odmítnout Mišanovi odpolední procházku, tak to by byla nepředstavitelná drzost. Tak jsem vzala obálku pro babičku (slíbila jsem jí poslat fotky Mišáka), Minoltu (co kdybychom zas potkali nutrie nebo něco jiného zajímavého). A než jsem si stihla obléci bundu, tak už vláčel svojí plastovou židličku, aby se měl kde obout.

Zastavili jsme se na poště, kde se snažil tvářit, že nutně potřebuje úplně všechno, co je tam vystavené a já se snažila tvářit, že to naprosto nechápu. A pak hurá dál projít. Mišák se musel nutně zastavit u všech aut, a u všech byl přesvědčen, že musí očistit SPZ. Tudíž opět střet zájmů. To škvrně si musí myslet, že jeho matka nemá absolutně smysl pro zábavu a správnou představu o zábavě.

Když jsme došli na odbočku k můstku, tak po předchozí procházce na ní vyrazil automaticky a dneska dokonce vyrazil i přes můstek. A pro velký úspěch si to musel několikrát zopakovat a tak jsme chvíli pobíhali tam a pro nezaujatého pozorovatele jsme se museli jevit jako dva naprostí šílenci. Ale bylo nám to jedno. Byla to přece legrace. Nutrie se dneska procházely jen po břehu na silnici nenapochodovaly. Pro seťák nebyly v ideální vzdálenosti a výměnu objektivu mi Mišák neumožnil, možná odveta za překaženou zábavu s leštěním SPZ.

Ale protože byl v pohodě, tak cestou zpátky dostal odměnu - oblíbené lízátko. A když jsme dorazili domů, tak sousedů pesan musel zkontrolovat, jestli by se náhodou Mišan nechtěl podělit. No nechtěl a tak se pesan ve finále spokojil "jen" s podrbáním, ovšem důkladným.

Zajímavá matematika ...

Kdysi jsem od dědy dostala knížku s tímhle názvem, byly tam různé matematické hry a hříčky. Občas bylo pro mě řešení záhadou, jindy mi přišlo jednoduché. Matematické hříčky mě vždycky bavily, ale nad tou dnešní by asi i autoři oné knížky nevěřícně kroutily hlavou.

Používám předplacený tarif u nejmenovaného operátora. To že mi v únoru volali a snažili se mi vecpat výhodnější tarif, protože mají rozhodně lepší přehled o tom kolik provolám než já, to pominu. Jaksi do čerpaných částek započetli i mou návštěvu Prahy a platbu SMS jízdenky. Tarif prostě nechci, mám kartu a vyhovuje mi to. Ovšem dnes jsem si potřebovala zkontrolovat zbývající kredit a jeho čerpání a zůstala jsem zírat. Ne nad částkou, ta odpovídala, ani nad rozpisem čerpání kreditu za obdobíí od 16. do 28.2. to taky odpovídalo 59 Kč. Ale nad grafem který byl pod tím - průměrné týdenní náklady na volání 1534 Kč. Tak tomu říkám záhadná matematická hříčka - při vyčerpání kreditu 59 kč za 12 dní průměr na 1 týden 1534 kč. Že bych ve škole něco zaspala ;-).

Nebo se operátor snaží, abych se taky zasmála. Ale já stejně jako ten chlapeček v tom starém klasickém vtipu vím co s tím je. Maj to rozbitý :)