365/2014 - 63. Všechno nejlepší

Tak jsem vstala první.

Miš byl ve finále s dortem spokojen.  Když jsem dávala svíčky, tak se mi snažil pomoc, takže najednou místo pěti jich tam bylo sedm. Ale nakonec jsem to na těch pět ukecala. Hořící se mu líbily. Jen pokus vyfotit ho byl poněkud náročný. Než jsem si podala foťák, tak je sfoukl. Znova jsem je zapálila, ale to už neviděl důvod, proč by je měl znova sfoukávat, on už to přece jednou udělal ...

Z dárků byl nadšený. No ještě aby ne. Pořídila jsem mu na aukru několik doplňků k duplu. Letadlo, auta, figurky. Čekala jsem, že si je odnese do své krabice s kostkama. Jaký omyl. Došel do obýváku a donesl si krabici s kostkama do kuchyně, kde si ji vysypal, aby měl přehled. Vlastně mi tam "vůbec při práci nepřekážel".

Mišičko všechno nejlepší, už pět let spolu válčíme, někdy snáz, někdy je to bitva. Každý den se učím, každý den s tebou objevuji něco nového. Učím se chápat tvůj svět, abych ti mohla pomoci pochopit ten náš. Ale s láskou a trpělivostí, to spolu určitě zvládneme dál ...

365/2014 - 62. Připrava

Ráno jsme byli na skupině a Miš prostě fungoval i nefungoval po svém. Je důsledný, když se rozhodne, že něco fakt nesnese, tak na tom trvá, i když to do té doby mohlo být zcela v pořádku. Například odmítal písničky a pohybové aktivity a tak šel přehrávač vypnout.

A odpoledne se neslo v duchu příprav na zítřejší velký den. Neumím péct dorty a hlavně mě to ani nebaví a tak jsem musela najít náhradní řešení. Chvilku jsem zvažovala, jestli mu neupeču 5 šišek štrůdlu, možná by ho ocenil víc než dort. Nakonec jsem se rozhodla, že budu stejně neoriginální jako minulý rok. A šla nakoupit bebe sušenky, tvaroh, zakysanou smetanu, čokoládu na vaření a lentilky. Opět budou bebe řezy. Střecha ne, tu nemá rád, v té je banán. I když možná už by ho jedl, chutě se mění, ale raději vsadím na jistotu. A taky by se do ní špatně zapichovaly svíčky.

Miš rád pomáhá v kuchyni. Ale tentokrát jsem tvorbu "parodie na dort" nechala na večer, až bude spát. Jinak by se mi taky mohlo stát, že bych neměla krémem co slepovat, protože by sušenky sežral a lentilky by asi taky nevydržely.

Ještě rychlá dokumentace po dokončení a na jeho velký den je vše připraveno

Teď jen doufat, že se ráno probudím první já, nebo že Miš neobjeví dort v lednici.

365/2014 - 60-61. Chleba

1.3.2014
Ano občas se stane, že se některý den vůbec nic neděje, i když se to stává zřídka. Prostě žádná Mišova specialitka, ale všechno tak nějak v mezích možností normální a běžné.

Jediné co, zbláznil se mi počítač, teda windows a snažily se mi vnutit, že jsou nelegální, co na tom, že číslo jsem opsala ze štítku na notebooku. Asi tam pošlu invazi tučňáků ...

2.3.2014
Ale mimo jiné jsem při hledání informací narazila na jednom blogu opět na nehnětený chléb. A protože už to bylo poněkolikáté, rozhodla jsem se, že tentokrát ho zkusím. A tak jsem večer zadělala těsto, aby přes noc mohlo pěkně 12 hodin kynout.

S výsledkem jsem nakonec byla spokojená. Sice není nejkrásnější,  ale chuťově skvělý

P.S. fotky z 1.3. jsem nedopatřením smazala z karty v domnění že jsou na tom počítači co se s ním zrovna nebavím. Tak jedna bude chybět.

365/2014 - 59. A zase sluníčko ...

Po předchozím náročném dni, změně tlaku i počasí spal Miš přes 12 hodin v kuse. No v kuse asi ne, protože byly ráno otevřené dveře do pokojíčku, takže byl určitě na kontrole. 

A celý den byl zase můj milovaný usměvavý Mišák. A jak by ne, když nejprve našel kakao a pustil se do něj, tak pěkně si ho dal pár lžic jako pamlsek a pak se celý šťastný a rozesmátý usadil na svém oblíbeném místě s časopisy. Než přišel na to, že stále nemám pochopení pro křehkou dětskou duši a nahnala jsem ho do koupelny si tu pusu umýt. Ale náladu mu to tentokrát nezkazilo. 

365/2014 . 58. Horská dráha...

27.2.2014
Nahoře ...
Zatím co já vařím, věnuji se domácnosti a dalším činnostem, tak Miš se spolu se svým milovaným Ňuňu kouká na pohádku. Co na tom, že je z roku 1980, co na tom, že vůbec není česky a co na tom, že to vlastně vůbec není pohádka, ale můj oblíbený muzikál Blues Brothers. Sedí, sleduje a poslouchá písničky. Hlavní je, že se tam zpívá a tancuje

... v rovině ...
Jednou za 14 dní mi ve čtvrtek vozí zeleninovou bedýnku. Když jsem ji objednávala prvně, říkala jsem si, že malá (5 kg) bude bohatě stačit. Beru si velkou (10 kg) a ve čtvrtek už se nemůžu dočkat až přijde nová. Aktuálně beru i pro švagrovou Lenku a Miš mi rozhodně pomohl. Ve chvíli kdy jsem nesla obě přepravky se zeleninou ke dveřím, tak je prostě zevnitř zabouchl. Asi abych měla trošku více posilování, zvedání a ohýbání...

... a dole
Nesnáším situace, kdy si připadám naprosto bezmocná. A přesně taková nastala v podvečer. Miš nasadil jekot a vztekání a nebyl žádným z odzkoušených způsobů k uklidnění. A najednou jsem si přišla strašně unavená a vyčerpaná. Kde se vzal tu se vzal pocit,že už ani nezvednu ruku, že vlastně už nemám žádnou sílu, že chci jen padnout a spát a spát a spát... Kdysi na jednom serveru napsala jedna členka diskuse: Někdy mám chuť utéct do polí a předstírat, že jsem bezdětná. A přesně tenhle pocit nastal u mě, chuť ode všeho utéct někam do polí ... A najednou jsem se přistihla, že sedím uprostřed obýváku na koberci a jen mi tečou slzy, které nemohu zarazit. To všechno najednou únava, zlost i bezmoc, že si nemůže říct co ho trápí a já mu tím pádem nemohu pomoci, protože nevím. Jsem raději, když má své "seky" a "úlety" u kterých nevím jestli se zlobit nebo smát, ale nesnáším, ten pocit, kdy právě z důvodu toho jaký je nemám možnost mu pomoc a musím ho nechat ječet, aby ze sebe dostal svůj problém, když nemá jak jinak ho ventilovat ven.

Večer usnul a já vlastně padla totální únavou. A zároveň na mě zapůsobila změna tlaku a počasí a pokud to takhle působilo i na něj, tak se té jeho nenáladě vůbec nedivím.

365/2014 - 57. Máma se nesmí nudit

26.2.2014
... to bylo zřejmě Mišákovo hlavní heslo pro tento den.

Není nad to užívat si ráno ještě trošku lenošení. Miš mě ani nevyháněl z postele, jen mi nosil postupně ukazovat některé hračky. Mimo jiné i krásnou barevnou kostičku. Vůbec jsem ji nedokázala zařadit, kde má mezi jeho hračkami své místo. Najednou mi to došlo ... to není kostička, to je krabička s polštářkem od razítek. V mžiku jsem zapomněla na spánek a lenošení a bleskově vstávala a rychle se snažila "Miše" ulovit a sebrat mu jeho kořist :D

Bublifuky jsou báječný vynález a rozhodně jich není doma nikdy dost. A samozřejmě, že jednou za čas je nezbytné provést inventuru. A tak Miš pěkně přestěhoval všechny malé bublifuky na stůl a postupně kontroloval jejich stav a zkoušel jestli správně "bublají". Ovšem samozřejmě, že jsem matka bez pochopení pro inventuru. Dovolila jsem si je před obědem uklidit na polici, aby vůbec bylo kam ten oběd dát. Pravda není zrovna vhodné předpokládat, že všechny budou zavřené a na to jsem zapomněla. Skore vyšlo dobře, zavřená nebyla pouze jedna, ovšem ta zcela plná ...

Ovšem inventura zřejmě nebyla správně ukončena, protože po svačině se bublifuky objevily na stole znova, tentokrát komplet včetně litrové náplně. A teprve před koupáním je Miš sám začal uklízet na polici. Úspěch zvrhl pouze jeden - jasně že ten litrovej.

A po té vysilující a vyčerpávající činnosti (starat se celý den o to, aby se máma nenudila) si zasloužil relax ve vaně.

A večer neměl ani v nejmenším chuť spát. Z pokojíčku se neustále ozývalo vejskání a povykování. Tak aspoň malá šance, že další den nebude brzký budíček ...

365/2014 - 56. Pohodář

Normální den, bez zvláštních výkyvů a dokonce i bez různých Mišovo perliček. Jen se usadil na stole, vedle police se svými knížkami a hračkami a pustil se do "čtení". Miluju tyhle klidné chvilky. Jen kdyby jich bylo víc.