úterý 29. dubna 2008

25. 4. 2008 - vzpomínka...

Dneska jsem vzpomínala na skříťu. Potřebovala jsem totiž nafotit postup a to mi hodně chyběl. Mohla jsem ho mít na stativu, na to co jsem fotila jsem koukala na displeji a vždycky zvládla po nastavení samospouště dát ruku, tam, kde jsem jí měla. Pokud stačilo přidržování, mohla jsem jednou rukou (levou) držet rozpracovanou věc, v pravé skříťu. Pak stačilo co nejlíp nastavit "polotovar" a mohla jsem fotit.
Dnešní praxe byla trošku jiná...
Dala jsem minoltu na stativ (manžel mě musí nenávidět, protože z ní musel dát dolů rychloupínací patku na velký stativ, protože SLIK má jen šroub). Minolta samozřejmě nemá náhled na displeji, tam má jen technická data. Normálně je mi to jedno, protože pohled hledáčkem má prostě to správné kouzlo. Ale při pohledu do hledáčku, prostě nějaká šance na zaostření v mém případě nebyla. Po nastavení samospouště, jsem nezvládla stihnout přesně nastavit ruce i vyráběnou věc, tak jak bych potřebovala. Navíc ve vzdálenosti 40cm (nejkratší zaostřovací vzdálenost). Ani jedna fotka za nic nestála. Tak jsem pokorně minoltu ze stativu sundala a šla varianta č. 2. Ale zkuste si jednou rukou rovnat a držet věc, tak aby byla v ideálním záběru a byl z ní poznat postup a tou druhou fotit s fotoaparátem, který váží 1,3 kg (tak aby se ruka neklepala). Tak jsem zvolila kompromis, kus jsem udělala, pak vyfotila.
Ale celou dobu jsem na skříťu vzpomínala a vzpomínala... Prostě i když s minoltou fotím ráda a technicky na ní skříťa neměl ani omylem, tak mi pro některé věci opravdu chybí.

A dnešní fotka...?
Když už bylo hotovo, tak jsem vyfotila výsledek. Samozřejmě na jedné ruce jsou kuličky a druhou držím foťák. (Brrrr naprosto amatérský přístup, ale nějak mi už chyběla energie)

1 komentář:

Sarah řekl(a)...

Bože, ty jsou nádherný! Mně se už do rokailových piplaček strašně nechce, ale tyhle budu muset zkusit! Fotit se ti muselo blbě, ale možná zase vyšly čistší barvy,než umějí kompakty.