Jak voní domov...

Když nás loni v lednu vypekla jedna realitní kancelář, byla jsem nešťastná, padaly na mě deprese, celá situace vypadala tak, že jsme vůbec nevěděli, kam půjdeme bydlet. Při prohlížení nabídek dalších realitních kanceláří jsem asi pětkrát zavrhla jeden domek. Když jsem na něj koukala pošesté, padla mi do oka jedna fotka, která rozhodla, že se na něj přece jen pojedeme podívat...

Když jsme přijeli, zjistila jsem, že nevypadá v reálu tak strašně jako na fotkách, nakonec rozhodovali maličkosti.
Bylo to loni touhle dobou a na pozemku v té neupravené džungli kvetly fialky. Stále tu je džungle a opět voňavé fialkové koberce.



Tím pádem ani šplhání strání na horní část pozemku není tak hrozné. Stromy už dlouho nikdo neošetřoval, občas je potřeba podlézt nějakou tu větev.

Ale kvetou opravdu nádherně a je to další vůně, která patří k domovu.



A když už se člověk na tu horní část pozemku vyšplhá, tak se mu naskytne tenhle nádherný téměř pohádkový výhled.


V tu chvíli si řeknu, že všechno zlé je pro něco dobré, protože tady jsem doma, a takhle pro mě voní domov.