Pondělí, prostě běžný den.Jen já mám pocit, že mi někdo vysál veškerou energii. Fotoaparát naprocházku sice táhnu, ale nějak se nezmůžu na to, ho vyndat z brašny a už vůbec ne fotit. Asi by to stejně nedopadlo dobře, protože vím, že v takovém rozpoložení mysli to fotografování obvykle dopadne tak, že všechny fotky vymažu.
Po příchodu domů, jsem najednou měla pocit, že je tu strašná zima. Venku je přitom sluníčko. Chvilku skládáme s Míšou puzzle a prohlížíme knížky. Když se pořádně zabere do té své nové, tak já si vytáhnu tu, kterou jsem si udělala radost v sobotu a k tomu prohlížení si lehnu ... za chvíli cítím šťouchání do obličeje, Miše přestala bavit jeho knížka a tahá mi tu mojí zpod hlavy a snaží se ji vyměnit za tu svou. Stala se klasika, prostě jsem si hodila šlofika. Musela to být chvilka... Je mi pořád zima, zabalím se do deky a sleduju jak si Miš prohlíží mojí knížku, musím se usmívat ... najednou slyším podezřelé zvuky ... Miš úřaduje v kuchyni, stojí na židličce a vybírá si z lahví na lince ... kde se tam vzal? Jdu mu udělat šťávu, aby si náhodou omylem nevybral ocet ...
Pro jistotu si sedám na gauč a jdem si s Míšou prohlížet obrázky. Scooby Doo ... Cože? Jak to, že jde televize, vždyť jsem ji nepouštěla. Míša mě tahá za ruku a vláčí k ledničce. No jo, je osm hodin a on chce večeři. S mírným zděšením koukám kolem sebe -všude jsou autíčka, mašinky, koleje, knížky, moje časopisy, vystěhovaná knihovna. Musím dávat pozor, abych na nějaké autíčko nešlápla a nepadla pěkně na pozadí :D.
Je jasné co se stalo, prostě jsem usnula a Miš využil situace, když zjistil, že pokud je ticho, tak máma nereaguje, tak si hezky v tichosti vytahal všechno, co nutně ke svému hraní potřeboval a především to,co mu máma obvykle nedovolí.
Až se navečeří, vykoupe a zalehne, budu to muset zas srovnat, ale za ty 2 hodinky mezi šestou a osmou, kdy jsem usnula mi to stálo :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat