středa 15. ledna 2014

365/2014 - 15. Jít či nejít ...

Dneska byl Miška v podstatě pohodář. Akorát po obědě, když jsme šli nakoupit se ve dveřích rozmýšlel, jestli se mu vlastně vůbec chce ven jít.
Škoda, že nebyl nikdo, kdo by nás vyfotil v podvečer. Koukali jsme totiž spolu na pohádku Univerzita pro příšerky a potom jsme se vzájemně "strašili". Nebo soutěžili o to, kdo předvede lepší postoj Sullyho.
Potom šel bez protestů večeřet a do vany. Prostě den v klidu.

Když jsem ho uložila, slyším po chvilce bouchání, podle zvuků identifikuju na kontrolu skříněk. Takže dojdu do pokojíčku a říkám: "Máš být v postýlce". Miška jen zvedl hlavu a odvětil: "Jsem".
No měl pravdu, on napůl ležel a napůl seděl v postýlce a probíral tu skříňku, která stojí hned vedle. Ale za chvilku už spal.

Pustila jsem se do náušnic pro babičku a jestli něco opravdu nesnáším, tak když si při šití jehlou projedu do druhé části nitě. Pak mám dvě možnosti. Buď nit rovnou střihnout a začít znova, nebo se snažit opatrně rozmotat, odpárnout jeden korálek, znovu navléci a pokračovat. Ten druhý postoj má jednu drobnou chybu, nit se zchlupatí, oslabí a s velmi vysokou pravděpodobností přetrhne o kousek dál. Pak člověk nadává, že to neustříh a nezačal znova hned...


4 komentáře:

Ali- Alice řekl(a)...

Jé, to mám radost, že i tobě se někdy zacuhá nit. Hned se cítím o něco lépe, o něco méně neschopná!!

Marti - Norreen řekl(a)...

Ali tak to ti děkuju :-)
Věř mi, že ta nit se zacuchá i zkušenějším. Proč myslíš, že spousta holek nadává na NYMO a nedá dopustit na fireline. Tu totiž nepropíchneš.

Ali- Alice řekl(a)...

Martino, to není škodolibá radost! To je jen takový ten pocit úlevy, že když se to občas stane i někomu tak šikovnému jako ty, nemusím se jít zahrabat 100 metrů pod zem!

Marti - Norreen řekl(a)...

Ali já to pochopila neboj (mívám obdobný pocit úlevy). :-) Ono se to zacuchá i zkušenějším než mě. Já zas s tím šitým tolik zkušeností nemám