Dnešek už úsměvně začal. Miška se usadil na záchodě tak nešťastně, že si v něm vyráchal kus županu. A protože to je přece špatně a když je něco špatně, tak se to vymyká běžné situaci a potom dochází k problému. Dneska to nebyla hysterická scéna, ale pouze nechtěl z toho záchoda odejít a seděl tam jak hromádka neštěstí. Čtvrt hodiny jsem ho přesvědčovala, že chápu že je kvůli tomu naštvanej a že na to má nárok, protože to není v pořádku, ale že někdy se věci, které nejsou v pořádku, stávají. Po čtvrt hodině se teda zvedl a odkráčel do koupelny. Pak už byla běžná ranní činnost.
Po obědě jsme vyrazili na procházku a do obchodu. A po návratu jsem zjistila, že mám prostě doma malého technika. Teda ne že bych to už nevěděla. O tom, že potřebuji vyměnit pevný disk v notebooku jsem už psala. A protože ho ponesu ve čtvrtek na výměnu a jsem hlava děravá, tak jsem si ho připravila do brašny. A brašnu neschovala za skříň, abych na to nezapomněla. A to byla ta pravá příležitost pro mladého technika. Vyndal notebook, pozapojoval, zachmuřeně sledoval, že po zapnutí nestartuje (aby ne, když má vybitou baterku). A pak se ponořil do brašny a přemýšlel co vlastně s tím (ještě že byl zabalený). A tvářil se tak kouzelně a urputně, že jsem ho musela vyfotit. Ovšem hned poté jsem notebook zabavila, což se rozhodně nesetkalo s nadšením.
Ale aby se předvedl v tom nejlepším světle, rozhodl se, že mi bude pomáhat u věšení prádla. Jen kdyby to prádlo, které mi nosil, nebylo vyžehlené a z mojí skříně. Ale copak jsem se mohla smát. Jediná šance byla, rychle pověsit to, co jsem měla v lavoru, aby to jeho nebylo kam věšet. Nakonec jediná věc, kterou odmítl vrátit do skříně byl červený puntíkatý šátek, který nandat. A pak se chodil dívat do zrcadla jak mu to sluší. Vždycky přiběhl z koupelny, šátek si posunul a zas vyrazil k zrcadlu.
V závěru večera opět ulovil notebook. Když jsem mu ho sebrala a uklízela, tak se pro změnu zmocnil fotoaparátu. Vyndal baterky, prohlíd a vrátil je a fotoaparát nic. No jo všechny dal pluskem nahoru, pak to má fungovat. Tak jsem mu je dala správně, ovšem při té příležitosti jsem zjistila, že vyndal i kartu a ta nikde nebyla vidět. Teda koukejte po tmavém mrňavém nesmyslu (a to byla jen SD karta) na tmavém koberci. Ovšem z téhle situace jsem byla zoufalá, čert vem kartu (tu jsem dostala), ale fotky jsem z ní ještě neměla stažené a tak to vypadalo, že budu 7. den projektu bez fotky, nebo budu fotit něco nouzově.
Žádné komentáře:
Okomentovat