Ráno jsme vyrazili na kontrolu k psycholožce, kterou jsem zároveň požádala o zprávu pro centrum ranné péče APLA, že zvažuje diagnozu PAS a z toho důvodu nás posílá na diagnostiku. A my můžeme být zařazeni do centra ranné péče. Myslím, že Mišákovi to hodně pomůže a mě taky, když dostanu rady jak na něj a nebudu muset neustále tápat. Taky máme dobrou zprávu, že skupina bude pokračovat hned od května a dotaz, jestli chceme pokračovat.Rozhodně chceme, to je věc, kde neváhám ani minutu. Vidím Mišanovo pokroky a navíc se tam i těší.
Potom jsme museli na poštu, tu Mišák moc nemusí, zvlášt když musíme postupně ke třem různým okýnkům. Už byl opravdu protivný, nenaladěný a tak jsem ho uklidňovala s tím, že za chvilku půjdeme k Želvě a že si tam bude moc hrát na písku, protože je hezky a už tam funguje i dvorek a pískoviště. Těšila jsem se, že udělám u Želvy nějaké fotky. Ovšem to bych si musela den předtím zkontrolovat stav baterky. Samozřejmě pár prvních fotek a foťák se vypnul - vybitá baterie.
Když jsem akorát dodělávala oběd, volala mi Lenka, že se chystají s holkama na procházku, tak jestli jsme doma, že by se tu zastavili. Dorazili akorát ve chvíli kdy Míša dojídal oběd. Holky mezitím objevily Míšovo pirátské, rytířské a vikingské vybavení a tak ho musely otestovat. Bohužel baterka foťáku byla v nabíječce, takže to nemám zdokumentováno. Pak jsme s Lenkou vypustili děti na pískoviště a my si sedli na lavičku s kafem k nim. Probrali jsme korálky, knoflíky, tvoření a vůbec prostě takové ty ženské záležitosti.
Prostě zase jeden báječný den ...
Žádné komentáře:
Okomentovat