365/2013 - 99. Až přijde ten Armagedon ...

Úterý je tentokrát ve znamení skupiny. Míša tam chodí rád, tentokrát dokonce v čekárně Davídka pozdravil. Snažil se i ve skupině, jen nebyl nadšenej z toho, že byl neustále opravován při držení pastelky. Zrovna měl chuť držet pastelky jak prase kost, tedy v dlani.
Na skupinu nám pro změnu navazovala logopedie a Mišák tentokrát spolupracoval jedna radost. Na rozloučenou dokonce podal paní doktorce ruku a pak s úsměvem odkráčel.

A pak jsem se rozhodla, že když už jsme v centru a půjdeme směrem k autobusáku do pekárny pro pečivo, že se taky podíváme do Lidlu a do Kiku a zpátky se svezeme autobusem. Když jsme k autobusáku došli, rozhodla jsem se, že bych měla udělat fotku, abych měla na kartičku pro označení míst kam chodíme. Mišu jsem na tu chvilku nechala sednout na lavičku vedle dvou starších paní, takových těch babiček jako bývala ta moje (aspoň to tak vypadalo). No to jsem si dala ...

Já: Máme vyfoceno, tak mi podej ruku a půjdeme zas dál Miško
Babičky: Vy jste taková milá, my vám za to něco dáme (najednou jsem si připadala jak na kouzelnické produkci, od někud a netuším vůbec odkud se v jejich rukou objevily časopisy a mě bylo jasno)
Já: Děkuji nechci
Babičky: Ale to je moc zajímavé čtení o životě
Já: (zahlédla jsem nadpis jednoho z časopisů Strážná věž, tudíž předpokládám, že tím druhým bylo Probuďte se) Ne opravdu nechci.
Babičky: ale vy byste si to ráda přečetla
Já: Nemám zájem
Babičky: No AŽ PŘIJDE TEN ARMAGEDON, tak byste si to ráda přečetla a už nebudete mít možnost.
Já: ne děkuji
A mizela jsem opravdu rychle, protože úcta k jejich věku mi prostě nějak nedovolila se začít nahlas chechtat... Protože jsem najednou viděla tu nastupující sestavu hrdinů v oranžových kombinézách. Tu slavnou x krát parodovanou scénu z Armagedonu.

Pak se mi tedy ještě povedlo špatně došlápnout a můj kotník jen zaúpěl a zbytek dne jsem doma pajdala. Ale to už byla jen taková perlička. Ten hlavní zážitek stál za to :D