365/2013 - 114. Co se dá venčit ...?

Jo ze zimy přešlo počasí rovnou do léta... Náš denní program je zase stejný, jen kromě procházek máme navíc i pobyt na pískovišti. Ale moc se neodchylujeme. Ono to vlastně ani nejde. Míša prostě potřebuje mít svojí jistotu.

Chtěla jsem nám dojít koupit do krámu u nás nějakou zmrzlinu. Jenom jsem udělala drobnou chybu, nedala jsem Mišákovi batůžek, takže přece nejdeme na žádný nákup, poštu nebo k doktorce, jdem za zábavou. A když ne na písek, tak to nevadí, tak půjdem na procházku a on si vezme s sebou tatru, musí ji předvést ostatní autíčka v okolí.

Jen pro zmrzlinu jsme nešli, i když asi by nevadilo, kdybychom do krámu napochodovali s tatrou. On tam neškodí. Maximálně jim přerovná autíčka s bonbonama, protože přece musí být všechny jedním směrem. Procházka byla v pohodě, jen nebyl nadšenej z toho, že nedovolím tatru vláčet k potoku. Představa jak v tom sešupu lovím jeho i tatru mi nepřišla příliš lákavá.
Cestou jsem si všimla, že na hřišti vedle natahují sítě, no jo, je hezky a tak se bude střílet častěji. Bydlíme totiž vedle paintballového hřiště. A abych pravdu řekla, je to klidné sousedství, v noci se nestřílí a přes den mi to opravdu nevadí. Navíc tam co mám okna, tam se parkují auta účastníků a taky jsou tam lavičky, kde si ti, co už jsou "zastřelení" dávaj kafe. A Miš je rád z okna sleduje. Má totiž rád, když vidí nějaké hemžení. A můj názor na tuhle zábavu se už nějaký ten rok nemění. Někde je potřeba adrenalin vybít a tohle je mnohem bezpečnější než spousta jiných aktivit (Například "závody" po D1).

A ve schránce na mě čekalo nové číslo Bead & Button. Těšila jsem se, jak si ho pěkně u kafe prolistuju, zatímco si Miš bude hrát na pískovišti. Jo to by se mi líbilo, aby se choval tak, jak předpokládám. Vrhl se na časopis a na lavičce si ho prohlížel on. Já holt přišla na řadu až večer.