Jsou dny kdy se opravdu "daří".
Rozhodla jsem se upéct perník. Je to moučník u nás hodně oblíbený. To byl ale nevhodný nápad. Měla jsem ho péct raději v noci, protože Miš si sedl před troubu a vytrvale ječel. A aby toho nebylo málo, tak vůbec nevyběhl a vyšlo z něj zdrclé cosi. Chuť sice byla v pořádku, ale vzhled byl opravdu šílený....
Večer se Miš rozhodl, že se do vany nachystá sám. A tak jsem ho nechala. Ovšem to by nesměl jet ve své oblíbené "vrstvené módě". Tepláky, slipy a punčocháče si sundal zcela bez problémů. Ale horní polovina oblečení už mu dělala problém - měl totiž na sobě kombinaci - tílko, tričko s dlouhým rukávem, tričko s krátkým rukávem a opět tílko. Pokus sundat vše najednou mu nevyšel a tak se rozhodl, že takovým malicherným problémem se on prostě zabývat nebude a vleze do vany tak jak je. A podotýkám že ty jednotlivé vrstvy se mokré opravdu z dítěte sundávají špatně a neobešlo se to bez kraválu ...
Ale zas ten den neskončil úplně zle. Nakonec jsem se pustila do pečení housek na ráno a protože Miš spal, a neasistoval, byla šance, že zbudou i na tu snídani.
Žádné komentáře:
Okomentovat