Lidé, kteří mě opravdu znají, vědí, že jsem veliký fanoušek sci-fi a fantasy. Ještě že tak, protože kombinace "Miš" a "Velký nákup" dohromady do téhle kategorie patří. Také to patří do kategorie "Adrenalinové sporty" a těch jsem nikdy tak velký fanoušek nebyla.
Ne že by s Mišem nešlo jít nakupovat, ale musím být neustále ve střehu, kdy se rozhodne vyrazit jinam (no jo, do vozíčku už ho nacpat nemůžu), popřípadě se mu nebude něco zdát na uspořádání zboží v regále a začne ho kompletně přerovnávat a v případě patra, kam nedosáhne i ječet. O tom, že nemám šanci jít podle seznamu a půlku věcí určitě zapomenu a naopak koupím další, které nepotřebuju a nechtěla jsem, o tom ani nemluvím.
Ale náhodou, některé nákupy už řeším náhradním způsobem. Pro mléko a jogurty si chodíme do bučící dodávky v sobotu, zeleninu nám vozí 10 kg jednou za 14 dní ve čtvrtek. A tentokrát jsem měla předem objednaný k zelenině i závoz masa. A abych netroškařila, tak jsem brala mimo svých deseti kilo zeleniny a deseti kilo masa taky dalších pět kilo zeleniny a masa pro švagrovou Lenku a dalších deset kilo masa pro babičku.
Tak tomu se pak dá říkat velký nákup ...
Do bytu jsem to od vrat do dvora nesla na dvě části. Nejprve zeleninu, to byla pohoda, ale potom tři tašky s masem. A schválně zkuste pěkně nést dvacetpět kilo masa a tvářit se, že tam pesani vlastně nejsou. No jasně, že ti mě sledovali s naprostým nadšením a snažili se mi dát najevo, že tohle je, přesně to co by ode mě ocenili, takový pěkný dáreček. A oba se snažili čumák co nejvíc nacpat na tu tašku.
Smůla, muselo jim stačit podrbání za ušima, když už jsem maso dala domů.
A zatímco já zpracovávala maso, tak Miš úřadoval v knihovně a samozřejmě byl naprosto spokojený, protože jsem neměla čas ho otravovat s tím, že ty knížky nemá tahat všechny ...
Žádné komentáře:
Okomentovat