Čas letí a já jsem zase o rok starší. A protože nejsem úplně fit, tak mám jedno celkem skromné přání. Chtěla bych si přispat. Aspoň chvilku, do 9 by stačilo a tak do 10 nemuset vylézt z postele. Jsem soudná a vím že po Mišákovi nemohu vyžadovat snídani do postele :-) Jen kdyby tak zrovna dneska měl svůj "líný den". Tedy den, kdy se mu prostě nechce vylejzat z postele a objeví se kolem deváté jen proto, aby zalezl ke mě. Nebo na gauč a koukal na pohádku....
Ani omylem - v 6 ráno se přiřítil jak velká voda a usoudil, že jsem ideální terč pro skoky a poskoky. Ale ještě se nevzdávám, jdu mu udělat snídani, pak pustím pohádku, znovu zalezu a tiše doufám, že ho to zabaví a dá mi třeba aspoň hodinku ... jo sny a představy jsou prostě skvělá věc, realita je úplně jiná, snídaně je v něm během pěti minut a oblíbená pohádka tentokrát nezabírá... Předstírám, že ho nevidím, že necítím ten loket co se mi zarývá do žeber, určitě to přestane... přestalo, kouknu co provádí, stojí před knihovnou a vyndavá knížky jednu po druhé. Tohle neokecám, nezbývá než vstávat ...
Stejně než dojdu z koupelny, je už po koberci rozložená celkem pěkná várka knížek a Mišák si je důkladně prohlíží. Jediné štěstí je, že je neničí... Je to jasný, dneska liný den nebude, Mišák energií přímo srší a tak spolu vaříme, kreslíme, na úkoly se tváří už méně příjemně. Ale prostě fungujeme jak to jde. Neobejdeme se bez pravidelné procházky.
Snažím se věšet prádlo a zatímco já na jeden sušák prádlo věším, Miška ho z toho druhého sundavá. Evidentně ho to baví, jedinou chybou je, že to prádlo není ještě suché.
Večer se musel navléknout do svého oblíbeného zaječího županu a začal se tvářit jako strašně unavené dítě. Samozřejmě, že ještě hodinu po uložení v pokojíčku o něčem s plyšáky diskutoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat