365/2014 - 41. Překvapení

10.2.2014
Změna je něco co Mišák prostě nemá rád. Jakmile je něco jinak, tak i když nemluví, je jasně znát vyjádření Šmouly Mrzouta ... "Nemám rád..." (doplňte si sami).

Někdy změny ustojí, ale to musí být pozitivní den, pokud se sejdou ve fázi jeho negativního postoje ke všemu, tak vím, že nastává pro mé nervy absolutní pohotovost. Ovšem někdy překvapí.

Den začíná přímo "skvěle". Mišák nevidí důvod vstávat a co na tom, že pondělí jednou za 14 dní jdeme na logopedii, a už je to i rituál. U snídaně se tvářil, že ho chci otrávit. Oblékání to byla jedním slovem tragédie, už jsem začínala mít obavu, že nic nebudeme stíhat a tak opět došlo na priority. Teď pospícháme, takže žádné bez pomoci, prostě ho musím obléct. A najednou zlom, jakmile měl na sobě i kalhoty na ven a mikinu, tak než jsem se nadála měl na sobě bundu i boty. A protože chtěl vyrazit hned, tak jsme šli a stíhli i autobus co jede o trochu dřív. Cestou od autobusu se chtěl stavit v trafice - někdy mu tam koupim časopis, většinou si to tam chce jen prohlédnout. Tak jsem koupila aspoň tatranku, abych měla pak odměnu.

Pak mé nervy čekala zkouška, já totiž vím, že naše logopedka je celý únor pryč a jdeme k její kolegyni. A to je změna, a díky té ranní půlhodince opravdu nevím v jakém je Miš rozpoložení.
Mišák v zásadě nevidí důvod spolupracovat, když jsem uvnitř (snaží se schovat za mnou a tvářit se, že ho od plnění úkolů určitě zachráním). Ovšem nevím, jestli si budu moc dovolit odejít do čekárny, aby nespustil scénu, že ho tam nechávám s úplně cizí ženskou. Co na tom, že je příjemná. On ji nezná. A tak mám nervy našponované k prasknutí. I když předpokládám, že kolegyně byla dostatečně informována o tom jaký Mišák je. A předpokládám správně...

Ale pak přišlo překvapení, jakmile jsme vešli dovnitř, Mišák se rozhlédl po místnosti a ihned se usadil na židli u stolku, u kterého pracuje a rozhlédl se, kdeže má ty úkoly. Nakonec spolupracoval naprosto skvěle. Přiřazoval malá a velká zvířátka, barvy, tvary a bez problému pracoval. Po mě se ani nepodíval a tak jsem mohla tam sedět i fotit.

Já se přiznám, že mě se z té podkladové desky dělaly mžitky před očima, ale Mišák nezaváhal.

A protože bylo hezky, tak jsem to domů vzali procházkou kolem vody. A zbytek dne proběhl v naprostém poklidu. Jediný problém byla prostě ta ranní půlhodinka, ale to vynahradil tím, jak potom už byl zlatej.