14.2.2014
No vlastně s Valentýnem nemá dnešní článek mimo data společného vůbec nic. Ten svátek šel vždycky tak trošku mimo mě. Ale takových je víc.
A růže ... ty skutečné tu dneska taky nenajdete. Ale říká se, že trpělivost přináší růže. Nevím, jediné co vím, že to rozhodně není Mišákova silná vlastnost a jsou dny kdy ji opravdu hodně pokouším..
Museli jsme na poštu, Mišák má rád výlety autobusem, tak někdy ty dvě zastávky dojedeme a procházku si uděláme cestou zpátky. Autobusy jedou dva chvilku po sobě, ten první jede na autobusák a do Prahy, ten druhý k poště. Interval mezi nimi je příliš krátký na to, abych šla rovnou na ten druhý, protože nikdy nevím, jak bude Miš naladěn na cestu. To sebou samozřejmě přináší drobný problém. Mišák chce nastoupit do autobusu, jakmile přijede a samozřejmě je scéna, že nenastupujeme. Takže se vždy obrním trpělivostí a jsem připravená ... Vím, že jsem nedávno psala, že nebyl problém, ale byl to jen záchvěv, při další cestě to šlo opět stejně ale já si počkám, kdy to vyjde znova.
Trpělivosti spoustu, jen ty růže se neobjevují, ale i tak to přináší úspěchy. Mišák poprvé nereaguje protesty, že nenastupujeme a na moje prohlášení, pojedeme až druhým, mě jen chytne za ruku a stojí a čeká ...
Sice se netváří nadšeně, ale v klidu čeká... Opět ... Pro mě je to víc než ta kytice růží. Třeba už to takhle bude fungovat pravidelně.
Jo zlatíčko, myslí to se mnou dobře, asi se mám otužovat. A nebo chce mít důvod nosit doma ty palčáky co přišly v balíčku.
Žádné komentáře:
Okomentovat