A opět pondělí a logopedie. Po měsíci zase k naší paní logopedce a tak jdu v klidu, Miš to tam zná a problémy nedělá. Většinou odejdu do čekárny. Ovšem tentokrát to bere po svém. Můj odchod do čekárny nepadá v úvahu, Miš absolutně nespolupracuje a jede si po svém. V jednu chvíli už je z něj logopedka nešťastná a jen si tak pro sebe povzdechne - já se snad z tebe rozbrečím. S odevzdaným úsměvem odpovídám za Miše - to nezabere. A pak jí líčím svůj poslední zoufalý pocit, když nic nezabíralo. Nakonec se posledním úkolem trefila Mišovi do nálady a tak podle vzoru oblékal správně panáčky.
Cestou domů jsme se museli zastavit v hračkářství, které je hned vedle a Miš už to má jako svůj rituál. Naštěstí nepotřebuje nutně lego a auta a nerf. Obvykle stačí bublifuk za 14 kč, někdy i fidorka, jen si to tam potřebuje všechno prohlídnout. Ovšem tentokrát si vyhlédl vzdělávací puzzle u kterých se přiřazují malá písmena k velkým. Doma má už takové, kde se k písmena přiřazují k obrázkům. Koupit jsem je nechtěla, ale nakonec jsem je koupila, když už si je vybral. Celou cestu si je domů hrdě nesl a doma jsem čekala vztek. Čekala jsem, že bude mít problém s přiřazováním malých písmen a bude se vztekat, že mu nepasují. Nemám ho podceňovat, dokázal je tam narovnat během chvilky a vlastně neměl problém ani s malými p, b, d, q, které se rozhodně mohou plést, zvlášť, když je možné je otočit vzhůru nohama. Dokonce i malé "l" zařazoval správně a necpal ho pod velké "I". Možná to je tím, že si je celou cestu domů nesl a stihl si je v hlavě "vyfotit", protože to, že má výbornou vizuální paměť vím dávno.
Večer jsem se musela smát, nandala jsem mu na stůl večeři a on si v tu chvíli vzal knížku, zmizel na onu místnost, kde se usadil, listoval si knížkou a spokojeně si vykřikoval "Icháku". Po mě tohle teda rozhodně nemá, to je totiž asi jediná věc, kterou nedělám, nenosím si knížky na záchod...
Žádné komentáře:
Okomentovat