365/2014 - 38. Manekýn

Asi se musím smířit s tím, že Mišák je prostě "manekýn". Ve chvíli kdy má náladu, tak vytahá oblečení a vrství dle svého. Občas vznikají opravdu zajímavé kombinace. Zvlášť když se dostane do mé skříně ...

A tentokrát měl možnost se vyřádit. Jedna internetová kamarádka mi slíbila poslat na Míšu po synovi dvě mikiny a protože jsme se minuli s balíkáři české pošty, tak jsme si pro balíček od ní vyrazili procházkou. Na procházky on chodí rád. Jen cestou zpátky nebyl nadšený, že se nezastavíme v Žabce (co bych tam taky dělala, nevím, kde je v okolí dražší obchod).
Na dvě mikiny byla krabice celkem velká a tak mohlo propuknout po jejím otevření Mišákovo oblíbené šílení. Jakmile jsem kromě dvou mikin vydnala ještě dvoje kalhoty a haldu triček, tak se na ní vrhl a já neměla šanci se podívat co tam vlastně je.

A Mišák kontroloval a vybíral a přebíral, než našel, ten podle něj nejdokonalejší outfit. (Ty mikiny má na sobě tři, jednu kterou měl na sobě původně, fleecovou sv. modrou a přes ní ještě tu tmavě modrou, no co kdyby v bytě začalo mrznout). Nechci ho z toho rvát, nechce se mi působit scény, když vím, že ho to za chvilku přejde a nadbytečné mikiny i rukavice odloží. A tak ho nechávám, ať si to užije. On ještě neví, že na poště jsem brala ještě jednu krabici a v té druhé je spousta DUPLO kostek pro něj k narozeninám.

V podvečer jsme se dívali spolu na zahájení Olympiády v Soči. Při nástupu jednotlivých týmů se Míšovi ze všeho nejvíc líbili Němci, byli hodně barevní a to má rád.

A když jsem ho uložila, tak jsem pokračovala v háčkování. "Turek" svůj náskok nezvyšoval, a tak jsem opět zvítězila já (hotový je na tvořivém blogu).