Když došlo na čas svačiny, chci ho vyndat z ledničky a vidím, že jogurt už leží na stole a tak se ho ptám, jestli ho chce otevřít a Miš jen tak klasicky stojí a reakce je naprosto nulová. Ale i tak dojdu ke stolu, vezmu krabičku s jogurtem a ouha... krabička je nějaká lehká.
Ano otevřel, snědl a poctivě přikryl tím hliníkovým víčkem, které uhladil tak, že na první pohled nebylo poznat, že byl otevřený ...
V podvečer jsem byla zralá na Chocholouška, Miš neustále lovil knížky a co na tom, že jsem mu to zakazovala, hledala náhradní zábavu, vždycky se po chvíli vrátil ke knihovně. Tentokrát to byla ta, která nemá zadní stěnu a než jsem se nadála, tak půlka knížek byla za knihovnou a Miš prostě jen ječel, ječel a ječel. On věděl, že to není v pořádku a tohle je jeho reakce.
A když jsem ho uložila, tak jsem šla trošku relaxovat s korálky. Přijala jsem výzvu v jedné skupině a rozhodla se zúčastnit soutěže "Když dva dělají totéž". Do konce března všichni šijí náramek, podle stejného návodu, volba materiálu je na nich, jen je potřeba dodržet 8 různých barev či druhů. Asi 5x jsem párala, než jsem našla kombinaci, se kterou jsem byla spokojená
Žádné komentáře:
Okomentovat